Zpracoval: RNDr. Michal Pitoňák, Ph.D.
Zdroje epidemiologických dat: Národní referenční laboratoř pro HIV/AIDS, SZÚ – Zprávy o výskytu a šíření HIV/AIDS v ČR
Virus lidské imunodeficience (HIV) je původcem závažného infekčního onemocnění, které je spojeno s vysokými náklady na léčbu a negativními dopady na kvalitu života pacienta. Z klinického a zejména epidemiologického hlediska se řadí mezi sexuálně (pohlavně) přenosné infekce (sexually transmitted infections, STI), do kterých mj. patří i syfilis, kapavka, trichomoniáza, chlamydiové a herpetické infekce, virové hepatitidy a další.
Dlouhodobé trendy
Česko zůstává zemí s relativně nízkou úrovní infekce HIV v rámci světa i Evropy. V posledních 15 letech byl však dle statistiky Státního zdravotního ústavu (dále jen SZÚ) pozorován relativně stabilní nepříznivý trend setrvalého nárůstu počtu nových případů HIV infekce, který sice v posledních letech polevil (208 zaznamenaných případů infekce v roce 2018) v porovnání s předchozími lety (254 v roce 2017; 286 v roce 2016; 266 v roce 2015), avšak pro zodpovězení otázky, zda skutečně dochází ke změně dlouhodobého trendu ve vývoji infekce HIV v ČR, je potřebné ještě počkat, zda se trend ustálí. V letech 2019 a 2020 pozorujeme opět nárůst hodnot (222 a 251).
V roce 2020 bylo v České republice na základě 1,45 mil. provedených vyšetření nově diagnostikováno 251 případů infekce HIV u občanů ČR a osob s dlouhodobým pobytem. V relativním vyjádření představuje uvedený počet výskyt 2,35 případů na 100 000 obyvatel. Kumulativně bylo v ČR za celé dosavadní období sledování 1. 10. 1985 – 31. 12. 2020 zjištěno 3841 případů HIV pozitivity z toho bylo 3294 (86 %) mužů a 547 (14 %) žen.
Epidemie se koncentruje v Praze
Z geografického hlediska je možné potvrdit, že epidemie HIV se koncentruje na území hlavního města Prahy (dále jen Praha). Od začátku sledování v roce 1985 do konce září roku 2019 bylo v ČR diagnostikováno 3549 HIV pozitivních osob, z toho na území Prahy 1729 osob (49 %). Dominantním způsobem přenosu této infekce je v ČR sexuální styk, majoritně sexuální styk mužů majících styk s mužem (MSM). V letech zvýšeného výskytu infekce HIV 2012-2017 se podíl přenosu HIV homosexuálním stykem v ČR pohyboval mezi 70,8-74,9 %, přičemž v Praze byl vyšší 77,2-84,4 % (Národní referenční laboratoř pro HIV/AIDS, SZÚ, 2018). Přesný počet HIV pozitivních osob aktuálně žijících v Praze ale neznáme. Ve statistických datech není uváděno místo trvalého bydliště, ale místo bydliště v době diagnózy infekce HIV.
Navzdory relativně nižšímu rozšíření epidemie HIV v oblasti střední Evropy, či úspěchům v prevenci ve vybraných městech jako např. v Londýně, kde došlo k 29% poklesu nově infikovaných mezi MSM a celkově k 11% poklesu incidence (Nwokolo et al., 2017), počet nových případů infekce HIV je v Česku stále vyšší než v předchozích desetiletích (Mravčík et al., 2017).
Způsob přenosu:
Dominantní způsob přenosu, sex mezi muži, v roce 2020 v ČR představoval 57 % ze všech nově evidovaných případů (SZÚ, 2021). Za nejohroženější skupinu proto z epidemiologického hlediska musíme uvažovat skupiny tzv. mužů, kteří mají sex s muži (MSM). Na tuto skupinu je potom potřeba primárně cílit i preventivní aktivity. Rovněž Národní program řešení problematiky HIV/AIDS v ČR na období 2018–2022 popisuje MSM jako klíčovou cílovou skupinu.
Z hlediska způsobu přenosu infekce je tato situace pro některé státy střední Evropy typická, protože současně i v Chorvatsku, Maďarsku a Slovinsku vykazují nejvyšší podíl nově diagnostikovaných HIV mezi MSM (cca 80 % a více). Heterosexuální přenos byl v Česku v roce 2018 zjištěn u 27 % případů a podíl infekcí, ke kterým došlo následkem injekčního užívání drog (IUD) zůstává dlouhodobě nízký (3 % v roce 2018; 2 % v roce 2017) zejména díky kvalitnímu systému prevence užívání návykových látek v ČR. Nízký poměr infekcí prostřednictvím IUD pak významně Česko odlišuje od východoevropských zemí, kde dominuje přenos IUD (Fettig et al 2014), avšak i v těchto zemích lze očekávat vysokou míru přenosu mezi MSM, kteří v důsledku vysoké míry stigmatizace „homosexuality“, nově diagnostikovaní častěji zatajují (Pachankis and Bränström 2018).
Zdroje:
Fettig, J., Swaminathan, M., Murrill, C. S., & Kaplan, J. E. (2014). Global Epidemiology of HIV. Infectious Disease Clinics of North America, 28(3), 323–337. http://doi.org/10.1016/j.idc.2014.05.001
Mravčík, Viktor, Michal Pitoňák, Robert Hejzák, Barbara Janíková, and Ivo Procházka. 2017. “HIV Epidemic among Men Who Have Sex with Men in the Czech Republic, 2016: High Time for Targeted Action.” Eurosurveillance 22 (48): 1–6. doi:10.2807/1560-7917.ES.2017.22.48.17-00079.
Nwokolo, Nneka, Andrew Hill, Alan McOwan, and Anton Pozniak. 2017. “Rapidly Declining HIV Infection in MSM in Central London.” The Lancet HIV 4 (11). Elsevier Ltd: e482–83. doi:10.1016/S2352-3018(17)30181-9.
Malý, M., Němeček, V. Zákoucká, H. (2021). Výskyt a šíření HIV/AIDS v ČR v roce 2020. Státní zdravotní ústav. Praha. Dostupné: odkaz.