Queer a feministická teorie

Queer teorie je dynamický a neustále se rozvíjející myšlenkový proud a vědní přístup, který mnoha způsoby pomáhá zpochybňovat normativní představy o pohlaví, genderu, sexualitě a identitě napříč nejrůznějšími sociálními a humanitními obory (Spargo 1999; Jagose 1996; Plummer 2008).

Abychom více pochopili problematiku queer teorie, je vhodné začít tím, co vlastně slova „queer” a „teorie” znamenají. Slovo „queer” prošlo bouřlivým vývojem a přísluší mu obrovské množství konotací a významů, jak už je psáno v našem příspěvku Co vlastně znamená slovo queer. V akademickém prostředí bývá „queer” definováno v opozici k „normativnímu,“ zejména pokud jde o vzdor k normativním modelům pohlaví, genderu a sexuality (Spargo 1999: 8-9; Jagose 2005: 1980). Podle Judith Butler vzdorující síla slova „queer” pochází z dob, kdy se slovo používalo k zahanbení a marginalizaci neheterosexuálních jednotlivců nebo skupin (1993: 18). Slovo ale příslušní jednotlivci a skupiny hrdě přijali, a tak i hanlivému smyslu slova vzdorovali. Tudíž se slovo „queer” populárně používá i k zastřešení nebo nahrazení zkratek či jednotlivých pojmenování osob s neheterosexuální orientací a genderově rozmanitými identitami. V neposlední řadě slovo může také označovat proměnlivou sexuální identitu nespadající do žádné z populárních škatulek.
Teorii můžeme chápat jako soubor vzájemných pojmů, definic a tvrzení, které vytvářejí systematický pohled na jevy s cílem popsat a předpovídat jevy v určité oblasti studia (Kerlinger 1972; Bunge 1967; Reynolds 1971). Jinými slovy bychom teorii mohli chápat jako čtecí brýle, které nám pomáhají přečíst, porozumět a pochopit určitý jev nebo soubor jevů v konkrétní oblasti studia.

Queer teorii, bychom tedy mohli popsat jako soubor rozmanitých kritických postupů týkajících se vztahů mezi sexualitou, pohlavím, genderem a sexuální touhou (Spargo 1999: 9). Annamarie Jagose ale argumentovala, že queer teorie nezastává žádný systematický soubor principů, nemá žádnou fundamentální logiku nebo konzistentní charakter (2005: 1980). Právě nespecifičnost queer teorie je pak široce uznávána jako jedna z jejich předností (Jagose 2005). Judith Butler také upozornila, že „queering” podléhá neustálým změnám, jež odrážejí probíhající boje a změny v politických a společenských diskuzích (1993). Zaměření queer teorie tedy spočívá ve zpochybňování a sledování, než definování a utvrzování jevů.

Kritické postupy queer teorie potom můžeme aplikovat v různých humanitních a sociální oborech. Například Michal Pitoňák nebo Michael Brown používají queer teoretické pojmy v rámci zkoumání geografie (Pitoňák 2015; Brown 2000). Pitoňák například přiblížil queer teoretickou metaforu „closetu” aby demonstroval, jak jsou neheterosexuálni lidé v Česku v důsledku působení heteronormativity, tedy chápání heterosexuality jako normálu, zneviditelňování, opomíjeni, přehlíženi, vyloučeni či jinak marginalizováni (2015). V literatuře či kulturních studiích se často můžete setkat s akademickým užitím teoretického přístupu tzv. „performativity,” kterým literární teoretici a teoretičky poznávají, jak jazyk a různé literární prvky tvoří sexualitu či gender v textu. Queer teoretické přístupy můžeme také nalézt v archeologii, historii, sociologii, psychologii apod.