Základy vědecké gramotnosti

Co je to mediální a informační gramotnost?

Dnešní doba je charakteristická značnou přemírou informací, kdy každý z nás se denně setkáváme s velkým množstvím informací, ať již v různých tištěných periodikách, rozhlasu, televizi, či na internetu, který se stal v několika posledních desetiletích významným zdrojem informací. Naneštěstí tento zdroj není téměř vždy věrohodný a je tedy nutné přistupovat k informacím na internetu, ale stejně tak i kdekoliv jinde, kriticky.

K tomu, abychom se v dnešní době dokázali v nepřeberném množství informací orientovat je proto nezbytná tzv. mediální a informační gramotnost. Pod tímto pojmem máme na mysli, schopnost se v ohromném přívalu informací efektivně orientovat. Schopnost informace vyhledat, porozumět jim, a kriticky je hodnotit.

Co je to vědecký časopis a jak se liší od laické představy slova „časopis“?

Na rozdíl od denního tisku a populárně naučných časopisů určených pro širokou veřejnost je vědecký časopis místem, kde se uveřejňují vědecké výsledky výzkumů z určitého vědního oboru, je tedy většinou úžeji zaměřen. Vědecký časopis vychází periodicky ať v tištěné či elektronické podobě a má přidělen ISSN kód (mezinárodní standardní číslování časopisů). Články v těchto odborných periodicích téměř vždy prochází recenzním řízením a autoři za jejich publikaci nedostávají honorář.

Co je to recenzní řízení?

Recenzní řízení (angl. peer-review) je „proces, kdy odborníci kriticky hodnotí vědeckou práci před jejím vydáním, posuzují, zda odpovídá standardům, a posléze autor/autoři na základě připomínek posuzovatelů (recenzentů) upraví svou práci do konečné podoby, která se zveřejní“ (Havlová 2003).

Existují dva základní způsoby recenzního řízení, kdy méně častou variantou je tzv. otevřené recenzní řízení, v rámci něhož jsou autoři článků informováni o jménech recenzentů a naopak. Druhým, běžnějším, způsobem recenzního řízení je tzv. anonymní recenzní řízení, v rámci něhož existují dva typy. Prvním typem je nejčastěji používané tzv. jednostranně anonymní recenzní řízení (angl. single blind review), při kterém autoři článků neznají jména recenzentů. Druhým typem je pak tzv. oboustranně anonymní recenzní řízení (angl. double blind review), kdy autoři článků neznají jména recenzentů a ani recenzenti nejsou informováni o totožnostech autorů. Účel anonymity recenzního řízení spočívá v tom, aby bylo minimalizováno riziko zaujatosti.

Jako poslední je vhodné zmínit tzv. ne-recenzované texty, jež jsou texty, které před svým publikováním neprošly odborným recenzním řízením, ale kupříkladu jen věcnou kontrolou odborné redakce.

Co je to impaktovaný časopis a impakt faktor?

Impaktovaný časopis je odborný časopis, kterému byl přidělen tzv. impakt faktor. Pod pojmem impakt faktor (IF, angl. impact factor) si můžeme představit „jeden z mnoha existujících pomocných způsobů hodnocení významnosti vědecké produkce, a to v podobě kvantitativního údaje o citacích vyskytnuvších se k již publikovaným časopiseckým článkům“ (Průcha 2008, s. 113). Na základě každoročního vyhodnocování impakt faktoru je tedy možné určit kvalitu a vliv daného odborného časopisu. „Takovým časopisům pak obvykle špičkoví autoři dávají přednost, a tudíž si editoři mohou vybírat z většího množství příspěvků, což se pak může odrážet v kvalitě publikovaných článků“ (Pravda a Křížek 2007). Lze tak předpokládat, že články uveřejněné v těchto časopisech obsahují nejdůležitější a nejaktuálnější informace daného oboru (Poláková 2016).

Co je to citační index (rejstřík)?

V rámci citačních indexů (rejstříků) se sleduje citovanost (ohlas) konkrétních autorů. Tedy to jaké články autora byly citovány, jak často, kým a kde. Jako příklad zde můžeme uvést dvě známé databáze pro vyhledávání citovanosti autorů, Web of Science (WoS) či Scopus. Tyto indexy se pak staly důležitými měřítky „publikační výkonnosti“ vědeckých pracovníků a pracovišť.

Jaké jsou způsoby publikování odborných článků?

Existuje několik modelů publikování vědeckých článků. Klasickým modelem je publikování v odborných časopisech, které za poplatek zprostředkovávají svým čtenářům klasický tištěný časopis či jim za poplatek umožní online přístup k publikacím. Finance na náklady v tomto případě tedy získává časopis od svých čtenářů. V rámci tohoto modelu například univerzity uzavírají licenční smlouvy s dodavateli a přístup k informačním zdrojům následně zprostředkovávají zadarmo svým zaměstnancům, studentům a některým externím uživatelům za podmínek stanovených v Autorském zákoně (zákon č. 121/2000 Sb.), tedy výhradně pro účely jejich studijních a vědeckých potřeb.

Dalším modelem je tzv. otevřený přístup (angl. open access), neboli bezplatný a neomezený online přístup čtenářů k vědeckým publikacím, které stejně jako v prvním případě, před svou publikací prošly recenzním řízením. Cílem tohoto modelu je zprostředkovat volný přístup k vědeckým informacím a výsledkům výzkumů všem zainteresovaným čtenářům. V rámci tohoto modelu existují dva způsoby, jakými mohou autoři publikovat v odborných časopisech. Mohou například zvolit tzv. otevřený časopis, který svým čtenářům umožňuje bezplatný přístup k uveřejněným článkům. Finance na náklady v případě tohoto způsobu získává časopis od autorů publikovaných článků, a to formou (relativně vysokých) poplatků. V menší míře pak od případných sponzorů či institucí. Druhou možností pro autory je existence tzv. hybridních modelů časopisů, které přístup k publikovaným článkům zpoplatňují, zároveň ovšem nabízejí autorům možnost zvolit si model otevřeného přístupu. Samozřejmě s příslušným poplatkem. Poplatky spojené s publikováním či s nákupem odborného článku zajišťují doživotní redakční práce, digitalizaci, sledování čtenosti a především jistotu dostupnosti. Výzkumníci publikační či editační poplatky hradí téměř výhradně ze svých výzkumných projektů. Práce na jedné publikaci od počátku jejího psaní až po její vydání běžně trvá i několik let.

Co je to autorské právo?

V České republice je autorské právo upraveno Autorským zákonem č. 121/2000 Sb. Toto právo po zákonem stanovenou dobu chrání autorská díla (tedy výsledky tvůrčí činnosti zhotovitele díla) a práva a nároky jejich autorů. Autorská díla lze užít jen se svolením autorů, která autoři udělují licenční smlouvou. Výjimky, kdy lze autorská díla užít bez smlouvy, jsou výslovně uvedeny v Autorském zákoně a jedná se například o citace, či užití pro osobní potřebu.

Co jsou tzv. predátorské časopisy?

V souvislosti s již zmíněným otevřeným přístupem (angl. open access) je také vhodné zmínit existenci tzv. predátorských časopisů / vydavatelů (angl. scam open access journals), které tento model zneužívají. Jedná se o podvodné či pseudovědecké časopisy, které fungují zejména za účelem snadného finančního zisku a to formou vybírání autorských poplatků za uveřejnění jejich publikací. Tyto časopisy / vydavatelé jsou často charakterističtí svou snahou napodobovat strukturu či jména již existujících vědeckých časopisů, nejasnými kontaktními údaji, agresivními taktikami k získávání příspěvků (například zasíláním nevyžádaných e-mailových nabídek k publikování) a zejména pak fiktivními, nebo neexistujícími recenzními řízeními. Často také například uvádí nepravdivé a zavádějící údaje o své indexaci v různých databázích či nepravdivé údaje o výši impakt faktoru.

V těchto periodikách jsou často publikovány nekvalitní práce, které nejenže mají nízkou či žádnou vědeckou hodnotu a nepřispívají tak k rozšíření vědeckých poznatků, ale zároveň „tento model může vést k fatálnímu snížení důvěryhodnosti celého systému vědeckého publikování“ (Masarykova Univerzita 2016, s. 1).

Jednou z možných pomůcek pro poznání potenciálních predátorských časopisů / vydavatelů je například tzv. Beallův seznam https://scholarlyoa.com, jehož autorem je knihovník Jeffrey Beall, působící na University of Colorado Denver. Za zmínku také stojí tzv. Akademický antipredátor http://antipredator.vedazije.cz/, jehož autorem je spolek Fórum Věda žije! Další užitečné odkazy na stránkách Knihovny univerzitního kampusu MUNI, případně na stránkách Západočeské univerzity v Plzni, krátce i na stránkách NTK.

Co je to tzv. „kafemlejnek“ a co znamená zkratka RIV?

Jak jsme již mohli vidět, důležitou součástí vědeckého výzkumu je uveřejňování jeho výsledků v publikacích, a to ať za účelem určité „kontroly“ výzkumnou komunitou, tak i jako zdroje při rozhodování o finanční podpoře (Poláková 2016).

Na tomto místě je vhodné zmínit tzv. „kafemlejnek“, tedy hovorový pojem, kterým se označuje systém hodnocení vědeckých výsledků. V rámci tohoto systému je každému výsledku bádání (publikaci, knize) po jeho zařazení do tzv. rejstříku informací o výsledcích projektů výzkumu (RIV), přiřazen určitý počet RIV bodů, kdy nejvíce bodů je přidělováno uveřejněným publikacím v recenzovaných impaktovaných časopisech. Tyto RIV body následně slouží jako podklad pro přidělování finančních prostředků od státu akademickým institucím daných výzkumníků. Určitým problémem tohoto systému hodnocení je ovšem fakt, že RIV body často pro mnoho institucí představují důležitou součást jejich příjmů, a ty tak nutí své vědce, aby publikovali co nejvíce, čímž ovšem často dochází k poklesu kvality jejich publikací, ale též ke snížení kvality výuky či jiných „nevýdělečných“ činností. Tento tlak zároveň přispívá k existenci již zmiňovaných predátorských časopisů, ve kterých mohou někteří vědci ve snaze získat co nejvíce RIV bodů, snadněji publikovat. Právě z těchto důvodů si proto tento systém vysloužil již zmíněné pejorativní označení „kafemlejnek“.