V průběhu posledních desetiletí bylo zjištěno, že zdraví ne-heterosexuálních lidí (LGBQ+) a genderově rozmanitých lidí (např. non-cisgender, trans*, nebinárních, intersex, atd.) vykazuje určitá specifika a je ovlivněno celou řadou specifických faktorů, jejichž výzkumem se v posledních letech zabývalo mnoho zahraničních studií.
Studie zaznamenaly především reálně vyšší výskyt duševních poruch, přičemž vysvětlení tohoto faktu začínáme rozumět teprve postupně. Příčinou složitosti porozumění těchto rozdílů je skutečnost, že „homosexualita“ byla ještě v 70. a 80. letech sama o sobě vnímána jako duševní porucha a její vyškrtnutí ze seznamů nemocí bylo velmi komplikovaným a zdlouhavým procesem [1]. V situaci, kdy se na jedné straně začaly objevovat důkazy o tom, že „homosexuálové“ vykazují vyšší výskyt duševních problémů, avšak na straně druhé vrcholila snaha depatologizovat „homosexualitu“ a vyškrtnout ji ze seznamu duševních poruch, bylo velmi náročné vést konstruktivní diskusi o skutečných příčinách této zdravotní situace.
Novější a metodologicky precizní studie, ale již od konce 90. let minulého století dokázaly nalézat základní souvislosti a přinesly první výsledky, z nichž vyplývalo, že: „tyto rozdíly nejsou způsobeny „homosexualitou“ jako takovou, ale dalšími v té době ještě neznámými faktory“ (Pitoňák 2017 s. 576).
- ne-heterosexuální lidé vykazují vyšší výskyt internalizujících duševních poruch tj. depresí či úzkostných poruch (Cochran, Sullivan, Mays, 2003; Meyer, 2003; Marshal et al., 2011; Newcomb, Mustanski, 2010);
- nejohroženější skupinou ne-heterosexuálů jsou pravděpodobně bisexuálové (Conron, Mimiaga, Landers, 2010);
- duševní zdraví ne-heterosexuálů je ohroženo především v období dospívání (D’augelli, 2002; Fergusson et al., 2005);
- ne-heterosexuálové mají větší sklony k sebevražednému chování (suicidalitě), která je možným důsledkem duševní tísně způsobené neléčenými poruchami, ale i (nad)užíváním alkoholu či jiných návykových látek. Příkladná analýza 19 studií například popsala, že suicidální chování (uvažování o sebevraždě i vlastní pokusy) vykazuje v porovnání s 12 % heterosexuálních mladistvých až 28 % ne-heterosexuálních mladistvých (Marshal et al., 2011), přičemž u 6 studií, které umožnily genderové srovnání se jednalo o zhruba 28 % ne-heterosexuálních chlapců, 37 % ne-heterosexuálních děvčat v porovnání se 17 % heterosexuálních chlapců a 23 % heterosexuálních děvčat (tamtéž). Nejohroženější skupinou byly mladí bisexuálové. Vysoké riziko sebevražednosti u bisexuálních mladistvých potvrzují i další studie (Conron et al., 2010). Relativně vyšší sebevražednost v populaci ne-heterosexuálů zmiňuje už Zvěřina (1991), u nás ale tato problematika zůstává přehlížena;
- ne-heterosexuálové rovněž vykazují relativně vyšší míru kouření. Nejohroženější jsou přitom zřejmě lesbické a bisexuální ženy. Lesbické a bisexuální ženy kouří v průměru 2,3x častěji (Conron et al., 2010) a jsou 3,5x častěji závislé na alkoholu (Cochran et al., 2003);
- riziko závislosti na alkoholu a kouření u ne-heterosexuálních osob vzniká již v období adolescence a je velkým problémem ve skupině mladých dospělých (Garofalo et al., 1998; Hatzenbuehler, Corbin, Fromme, 2008; Saewyc, 2011);
- vyšší míru užívání návykových látek (Huebner, Thoma, Neilands, 2015; Marshal et al., 2008; Saewyc, 2011). Metaanalýza 18 studií například doložila, že ne-heterosexuální mladiství v porovnání s heterosexuálními mladistvými zneužívají návykové látky 3x častěji (Marshal et al., 2008);
- v posledních letech zaznamenat i nový trend tzv. chemsex, tedy „užívání návykových látek za účelem ovlivnění sexuálního prožitku“ (Pitoňák 2017 s. 578), který může hrát důležitou roli i v šíření viru HIV či jiných sexuálně-přenosných infekcí;
- existují důkazy o existenci souvisejících zdravotních nerovností v podobě vyššího výskytu astmatu, migrén či kardiovaskulárních onemocnění u ne-heterosexuálů (Conron et al., 2010).
Jak můžeme jmenované rozdíly vysvětlit? Jaké jsou jejich příčiny?
Ať se jedná o problémy duševního nebo tělesného zdraví ne-heterosexuálů, výzkumy naznačují, že příčiny těchto rozdílů mají společné jmenovatele.
Existují přinejmenším dva obecné přístupy, které rozdíly v duševním zdraví mezi ne-heterosexuály a heterosexuály vysvětlují. První přístup se soustřeďuje na zkoumání specifických procesů (např. menšinový stres), které ovlivňují rozvoj duševních poruch a jsou činné výhradně ve skupině ne-heterosexuálů … Druhý přístup se zaměřuje na obecné či nespecifické psychologické procesy, které ovlivňují vznik duševních onemocnění u všech lidí.
(Pitoňák 2017 s. 578)
Teorie Menšinového Stresu (MST)
Teorie menšinového stresu (Minority Stress Theory – dále MST) v současnosti představuje asi nejucelenější výkladový rámec specifických stresorů, které ovlivňují zdraví ne-heterosexuálů. MST staví na řadě sociálních a sociálně-psychologických teorií, které studují negativní vliv stigmatu (a předsudků) na životy jednotlivců či skupin (Allport, 1954; Crocker, Major, 1989; Goffman, 1959; Link, Phelan, 2001; Major, O’Brien, 2005).
Psychiatrický epidemiolog Ilan Meyer, definoval menšinový stres jako „nadbytečný stres, kterému jsou jednotlivci ze stigmatizovaných skupin vystaveni v důsledku své, často menšinové pozice“ (Meyer, 2003, s. 3).
V rámci MST tak chápeme menšinový stres jako jedinečný a dodatečný činitel, který působí nad rámec obecných stresorů, jež postihují většinu lidí.
(Pitoňák 2017 s. 580)
Menšinový stres proto klade na jednotlivce dodatečné nároky, pro které musí osoby vynakládat dodatečné úsilí, vyžadované nad rámec úsilí, kterého je potřeba pro zvládání „běžných forem stresu“ (G. M. Herek, 2009; Meyer, 2003; Pachankis, 2007).
Literatura:
- Allport, G. W. (1954). The nature of prejudice. Cambridge: Addison-Wesley Pub. Co.
- Cochran, S. D., Sullivan, J. G., & Mays, V. M. (2003). Prevalence of mental disorders, psychological distress, and mental
health services use among lesbian, gay, and bisexual adults in the United States. Journal of Consulting and Clinical Psychology, 71(1), 53–61. - Conron, K. J., Mimiaga, M. J., & Landers, S. J. (2010). A population-based study of sexual orientation identity and gender
differences in adult health. American Journal of Public Health, 100(10), 1953–1960. - Crocker, J., & Major, B. (1989). Social stigma and self-esteem: The self-protective properties of stigma. Psychological Review,
96(4), 608–630. - D’Augelli, A. R. (2002). Mental health problems among lesbian, gay, and bisexual youths ages 14 to 21. Clinical Child Psychology and Psychiatry, 7(3), 433–456.
- Fergusson, D. M., Horwood, L. J., Ridder, E. M., & Beautrais, A. L. (2005). Sexual orientation and mental health in a birth
cohort of young adults. Psychological Medicine, 35, 971–981. - Garofalo, R., Wolf, R. C., Kessel, S., Palfrey, J., & DuRant, R. H. (1998). The association between health risk behaviors
and sexual orientation among a school-based sample of adolescents. Pediatrics, 101(5), 895–902. - Goffman, E. (1986). Stigma notes on the management of spoiled identity. New York: Touchstone.
- Hatzenbuehler, M. L., Corbin, W. R., & Fromme, K. (2008). Trajectories and determinants of alcohol use among LGB young
adults and their heterosexual peers: Results from a prospective study. Developmental Psychology, 44(1), 81–90.
- Huebner, D. M., Thoma, B. C., & Neilands, T. B. (2015). School victimization and substance use among lesbian, gay, bisexual,
and transgender adolescents. Prevention Science, 16(5), 734–743. - Link, B. G., & Phelan, J. C. (2001). Conceptualizing stigma. Annual Review of Sociology, 27, 363–385.
- Major, B., & O’Brien, L. T. (2005). The social psychology of stigma. Annual Review of Psychology, 56, 393–421.
- Marshal, M. P., Dietz, L. J., Friedman, M. S., Stall, R., Smith, H. a., McGinley, J., … Brent, D. A. (2011). Suicidality and depression disparities between sexual minority and heterosexual youth: A meta-analytic review. Journal of Adolescent Health,
49(2), 115–123. - Marshal, M. P., Friedman, M. S., Stall, R., King, K. M., Miles, J., Gold, M. A., … Morse, J. Q. (2008). Sexual orientation
and adolescent substance use: a metaanalysis and methodological review. Addiction, 103(4), 546–556. - Meyer, I. H. (2003). Prejudice, social stress, and mental health in lesbian, gay, and bisexual populations: Conceptual issues and
research evidence. Psychological Bulletin, 129(5), 674–697. - Newcomb, M. E., & Mustanski, B. (2010). Internalized homophobia and internalizing mental health problems: A metaanalytic review. Clinical Psychology Review, 30(8), 1019–1029.
- Pachankis, J. E. (2007). The psychological implications of concealing a stigma: A cognitive- affective-behavioral model. Psychological Bulletin, 133(2), 328–345.
- Pitoňák, M. 2017. „Rozdíly v duševním zdraví mezi ne-heterosexuály a heterosexuály: přehledová studie“. Československá psychologie 61(6):575–92.
- Saewyc, E. M. (2011). Research on adolescent sexual orientation: Development, health disparities, stigma, and resilience. Journal of Research on Adolescence, 21(1), 256–272.
- Zvěřina, J. (1991). Lékařská sexuologie. Praha: H&H.
[1]“Homosexualita“ byla z Diagnostického a Statistického Manuálu III (DSM-III) vyškrtnuta v roce 1973 (tímto seznamem nemocí se řídí především v Americe). Z mezinárodní klasifikace nemocí (MKN-10) však byla „homosexualita“ vyškrtnuta až v roce 1990. MKN-10 podobně jako DSM-III si ovšem stále ponechala např. diagnózu tzv. egodystonické sexuální orientace, jež byla z DSM-III-R odebrána již v roce 1987, přičemž v připravované MKN-11, podobně jako v aktuální DSM-5 se již s žádnou diagnózou zahrnující homosexualitu nesetkáme, DSM-5 uvádí pouze genderovou dysforii (gender dysphoria), která se týká některých diagnóz souvisejících s pohlavní a genderovou non-konformitou (a nahrazuje dřívější diagnózy označované v DSM jako transsexualismus, transvestitismus atd.) (Drescher, 2015).