Lidská sexualita
Sexualita je složitý fenomén studovaný napříč mnoha vědními disciplínami, kulturně, společensky, historicky, ekonomicky a jinak natolik komplikovaný, že jej nelze uvažovat jako jednoduše postihnutelnou kategorii, přičemž potřebujeme přinejmenším rozlišit tři její roviny:
Sexuální orientaci, jako vrozenou, neměnnou, emoční, romantickou, sexuální, či afektuální atraktivita k druhým. Sexuální orientace existuje v kontinuu od výhradní heterosexuality až po výhradní homosexualitu a zahrnuje nejrůznější formy bisexualit. Sexuální orientace je spojitým fenoménem, kdy jedna orientace přechází v druhou pozvolna a lidé se na této „škále“ mohou nalézt spíše roztroušeně, nežli výhradně v rámci jednoho či druhého pólu.
Sexuální chování se je pak druhou rovinou, které se od sexuální orientace liší. Sexuální orientace se vztahuje k vlastním pocitům a k vnitřnímu sebepojetí. Jednotlivci však mohou, ale nemusí svou sexuální orientaci rozeznatelně projevovat ve svém chování.
Třetí rovinou je pak možný rozvoj sexuálních identit, jež je spojen a závisí na mnoha kulturních, psychologických, ekonomických, společenských a dalších procesech, v rámci kterých může jednotlivec rozpoznat svou sexuální orientaci, pojmenovat svou „ne-většinovost“ a v rámci procesů, které souvisí se sebe-přijetím, bezpečím ve společnosti, rozvíjet vlastní porozumění sobě-samému a k druhým na základě pojmenovatelného označení identity, kterému daná kultura a společnost přikládá specifická porozumění, jež se vyvíjejí v čase i prostoru.