V posledních letech se zkvalitňuje náš přístup k tzv. velkým datům, díky kterým mohou odborníci analyzovat data nashromážděná od velkého množství lidí. V souvislosti s diskusí rovnosti manželství proto v současnosti nelze opomenout některé zahraniční studie, které prokazují zajímavé souvislosti mezi uzákoněním rovnosti manželství či naopak otevřenou institucionální diskriminací ve formě zákazu rovnosti manželství a zdravím lidí.
Příkladem je americká celonárodní reprezentativní studie, publikovaná v žurnálu American Public Health Association v roce 2011, která se zaměřila na porovnání kvality duševního zdraví na vzorku 34 653 respondentů mezi lety 2001 a 2005 (Hatzenbuehler et al. 2010). Tato studie zjistila, že u gayů, leseb a bisexuálů, jež v těchto letech žili ve státech, které zakazovaly rovnost manželství, došlo k 36,6% nárůstu výskytu poruch nálady, k 248,2% nárůstu výskytu generalizované úzkostné poruchy, 41,9% nárůstů poruch souvisejících s nadužíváním alkoholu a 36,3% nárůstu psychiatrické komorbidity (současného výskytu více poruch najednou). Klíčové ovšem bylo zjištění, že změny ve výskytu těchto psychiatrických poruch nebyly nijak významné u heterosexuálních osob a u osob žijících ve státech, které rovnost manželství nezakázaly.
Další americká reprezentativní studie provedená ve 47 státech USA, publikovaná v roce 2017 v prestižním žurnálu JAMA Pediatrics, navíc přímo prokázala, že uzákonění rovnosti manželství napříč spojenými státy vedlo v průměru o 7% snížení počtu pokusů o sebevraždu mezi všemi americkými středoškoláky, nejvýznamněji pak mezi těmi, kteří se neoznačili za heterosexuály (Raifman et al. 2017).
Na obecné rovině bychom pak neměli opomenout známou skutečnost, že manželství má obecně pozitivní efekt na zdraví lidí. Robert Shmerling z Harvardské univerzity ve svém příspěvku shrnul, že:
- manžele žijí průměrně déle,
- mají nižší počet kardiovaskulárních příhod (např. mrtvic a infarktů),
- mají nižší riziko výskytu depresí,
- je u nich méně často diagnostikována rakovina pozdě
- a mají vyšší pravděpodobnost úspěšného zotavení po vážné operaci.
Sdílený život v rámci stabilního páru proto vede prokazatelně ke kvalitnějšímu a delšímu životu (Shmerling 2016).
Někteří autoři pak rovněž argumentují, že manželství může fungovat jako specifická instituce schopná omezovat sklon mužů k promiskuitě, a tím snižovat riziko infekce sexuálně přenosnými infekcemi (např. HIV), které muže ohrožují více než ženy. Hodnocení Jaroslava Zvěřiny, současného předsedy České sexuologické společnosti, z roku 1991 pak v tomto ohledu vyznívá obzvláště nadčasově:
Druhým vysvětlením [promiskuity mužů] je obtížná realizace stálého homosexuálního partnerství vzhledem k sociálním odporům. Tvrdí se, že tento prvek bude odstraněn, pokud se podaří společnost vychovat k vyšší toleranci k homosexuální minoritě.
(Zvěřina 1991, str. 130)
Literatura
- HATZENBUEHLER, Mark L., Katie A. MCLAUGHLIN, Katherine M. KEYES a Deborah S. HASIN, 2010. The Impact of Institutional Discrimination on Psychiatric Disorders in Lesbian, Gay, and Bisexual Populations: A Prospective Study. American Journal of Public Health [online]. 3., 100(3), 452–459. ISSN 0090-0036. Dostupné z: doi:10.2105/AJPH.2009.168815
- RAIFMAN, Julia, Ellen MOSCOE, S Bryn AUSTIN a Margaret MCCONNELL, 2017. Difference-in-Differences Analysis of the Association Between State Same-Sex Marriage Policies and Adolescent Suicide Attempts [online]. 21205. Dostupné z: doi:10.1001/jamapediatrics.2016.4529
- SHMERLING, Robert H., 2016. The health advantages of marriage. Harvard Health Blog [online]. 30. 11. Dostupné z: https://www.health.harvard.edu/blog/the-health-advantages-of-marriage-2016113010667