Mapa rozlišuje sedm typů interrupčních zákonů (vztahující se k umělému ukončení těhotenství), se kterými se v evropských zemích můžeme setkat. Velká většina států dnes ženě umožňuje podstoupit interrupci, tedy zákrok ukončující těhotenství, na její žádost, přičemž stádium těhotenství, do kterého je možné zákrok podstoupit se stát od státu liší. Velká většina států dnes ženě umožňuje podstoupit interrupci, tedy zákrok ukončující těhotenství na její žádost, přičemž stádium těhotenství, do kterého je možné zákrok podstoupit se stát od státu liší. Většina států umožňuje zákrok provést na žádost ženy do 12. týdne těhotenství, mezi ně se řadí například i Česko. Veskrze liberální přístup k interrupcím zastává svou legislativou i Island či Velká Británie, kde je zákrok dovolen na základě několika možných důvodů, například pokud by pokračování těhotenství ohrožovalo zdraví ženy/matky, plodu, popřípadě i z dalších např. socioekonomických důvodů. Na druhé straně oproti tomu stojí Vatikán, stát, který interrupce zakazuje bezpodmínečně. Pouze při přímém ohrožení života matky je interrupce dovolena v San Marinu, Andoře či na Maltě.