IDAHOBIT 2023 – připomínáme si 50 let od vyškrtnutí homosexuality ze seznamu psychických poruch (DSM-III 1973)
autorka: Markéta Matějová
Jak se určuje, co je a není psychická porucha? V psychologii a psychiatrii se užívají dva kodexy pro určování netypičnosti psychiky. Jsou jimi Mezinárodní klasifikace nemocí a Diagnostický a statistický manuál. Právě z druhého jmenovaného byla před padesáti lety vyškrtnuta homosexualita.
Homosexualita poprvé zařazena do klasifikace nemocí v první revizi Diagnostického a statistického manuálu duševních poruch (DSM-I) v roce 1952. Byla kategorizována jako „porucha osobnosti“ a definována jako „patologická úchylka sexuální preference“. V roce 1968 byla homosexualita přeřazena do kategorie „sexuální poruchy“ v druhé revizi manuálu, tedy v DSM-II. Tato „diagnóza“ byla založena na předsudcích a nepochopení stejnopohlavní přitažlivosti.
Stonewallské nepokoje v roce 1969 vedly aktivisty a aktivistky za LGBTQ+ práva k většímu důrazu při vyžadování systémových změn. „Diagnóza“ homosexuality pro ně byla jedním z hlavních pohaněčů stigmatizace neheterosexuálních osob. V roce 1970 i 1971 narušili každoroční zasedání Americké psychiatrické společnosti (APA), čímž získali její pozornost. Dostali na konferenci prostor pro vedení panelové diskuse, kde přednesli důkazy týkající se normality homosexuality. V roce 1972 vystoupil na diskusi i psychiatr, který sám byl gay. Představil se jako Doktor Anonymous a měl po celou dobu tvář zakrytou maskou. Z důvodu homosexuality mohla být lékařům odebrána licence pro výkon dané profese, a tak pro něj nebylo bezpečné odhalit vlastní identitu.
APA v odpovědi na rostoucí kritikou ze strany aktivistických organizací i vědeckých kruhů zformovala komisi, která měla za úkol přezkoumat „důkazy“ o homosexualitě jako duševní poruše. Diskuse o vědecké legitimitě této klasifikace byla intenzivní a vedla k tvrdým střetům nejen v rámci aktivismu a psychiatrie, ale i mezi samotnými psychiatry a sexuology. Psychiatrická obec homosexualitu patologizovala, zatímco sexuologie ve svých populačních výzkumech přicházela se zjištěními, že homosexualita je mnohem častější, než se myslelo.
Po mnoha interních diskusích a debatách na toto téma APA došla roku 1973 k rozhodnutí, že homosexualitu nelze dále považovat za duševní poruchu. Naznala, že jde o normální variantu lidské sexuality, a je proto nutné ji vyškrtnout ze seznamu nemocí v Diagnostickém a statistickém manuálu duševních poruch. Toto rozhodnutí ukázalo, jak významnou roli mohou hrát aktivistické i vědecké organizace při utváření společenských názorů a postojů vůči diskriminovaným skupinám.
Vyškrtnutí homosexuality ze seznamu duševních poruch ale znamenalo pokrok hlavně ve světě medicíny, přičemž stigmatizace a diskriminace namířená vůči LGBTQ lidem ze strany společnosti pokračuje dodnes. Vyškrtnutí z DSM bylo i přesto významným milníkem v boji za práva a rovnoprávnost LGBTQ+ lidí a další medicínské kodexy tento krok následovaly. Homosexualita byla v roce 1990 vyškrtnuta i z desáté revize Mezinárodní klasifikace nemocí (MKN-10), která náleží pod Světovou zdravotnickou organizaci.
Dnes je v platnosti již pátá revize Diagnostického a statistického manuálu duševních poruch. Homosexualitu ani nijak jinak nazvanou stejnopohlavní přitažlivost v ní nenajdeme. Do roku 1986 si ale i tento kodex ponechal tzv. kategorii ego-dystonická homosexuality, jež označovala stav, při kterém osoba prožívá svou sexuální orientaci (homosexualitu) jako neslučitelnou nebo nepřijatelnou se svou osobností nebo ideálním já. Tato diagnóza ale mohla propůjčovat legitimitu např. tzv. „konverzním terapiím“, při kterých jsou lidé mnohdy nedobrovolně podrobovány eticky dnes již zcela eticky nepřijatelným praktikám.
Dlouhou dobu byla v nejnovější revizi DSM vedena asexualita, a to jako „hypoaktivní porucha sexuální touhy“. Avšak od roku 2013 byly z této diagnózy asexuální osoby vyloučeny. Hypoaktivní porucha sexuální touhy je totiž charakterizována opakovanou nebo náhlou ztrátou sexuální touhy po započetí sexuálního života. Asexuální lidé ale většinou nepociťují sexuální touhu nikdy ve svém životě a tento stav je pro ně přirozený.
Mezinárodní den proti homofobii, bifobii a transfobii (IDAHOBIT), který se slaví tradičně 17. května, tedy v den vyškrtnutí homosexuality z MKN-10 v roce 1990, je ideálním datem pro ohlédnutí se za důležitými milníky v boji za rovnoprávnost. Připomíná nám, jak je nezbytné se aktivně stavět proti nenávisti, diskriminaci a nespravedlnosti založené na sexuální orientaci nebo genderové identitě. Tento den je také příležitostí k podpoře rovnoprávnosti a uznání všech bez ohledu na jejich sexuální orientaci či genderovou identitu, a k vybudování inkluzivní a respektující společnosti.
Zdroje:
American Psychiatric Association. (1973). Position Statement on Homosexuality and Civil Rights.Drescher J. (2015). Out of DSM: Depathologizing Homosexuality. Behavioral sciences 5(4), 565–575. https://doi.org/10.3390/bs5040565
