Slavíme 30 let od vyškrtnutí „homosexuality“ ze seznamu nemocí
Mezinárodní den proti homofobii, bifobii, intersexismu a transfobii 2020:
IDAHO, IDAHOT, IDAHOTB, IDAHOBIT jsou všechno zkratky, se kterými jste se v posledních letech mohli setkávat nejčastěji kolem 17. května, na který připadá mezinárodní den proti homofobii, bifobii, intersexismu a transfobii. Zprvu zkratka IDAHO (International Day Against HOmophobia) obsahovala pouze nejrozšířenější pojem „homofobii“, který se i navzdory své nepřesnosti ujal. Fobií, tedy úzkostným strachem, ale ve skutečnosti není. Postupně byly od původního pojmu odvozeny i další analogické pojmy jako bifobie a transfobie. Všechny mají ale podobný význam a jsou používány k pojmenování negativních postojů vůči ne-heterosexuálním, intersex a trans lidem či vůči ne-heterosexualitě, intersexualitě či genderové nekonformitě jako takové. Situace a postoje, které popisují nabývají nejrůznějších podob včetně odporu, znechucení, diskriminace, strachu nebo nenávisti.
květen pro ne-heterosexuální a genderově rozmanité osoby představuje zvláště symbolický den, protože to byl právě 17. květen roku 1990, tedy přesně před 30. lety, kdy Světová zdravotnická organizace potvrdila své rozhodnutí o vyškrtnutí „homosexuality“ z desáté revize Mezinárodní klasifikace nemocí (MKN-10) a je tomu tedy již 30 let kdy na ne-heterosexuální lidi není nahlíženo jako na „osoby s diagnózou“, ale jako na osoby, jejichž přirozenou a zdravou sexualitou není heterosexualita.
Ačkoliv se od 30. let situace výrazně změnila, stále v Česku, ale i jinde ve světě není vyhráno. Trans lidé mimo značného rozšíření transfobie ve společnosti stále čelí chirurgické sterilizaci a nutnosti rozvést jejich manželství/partnerství, jako podmínek pro úřední uznání změnu jejich pohlaví z úředně zapsaného po narození na pohlaví, se kterým se vnitřně identifikují. Intersex lidé pak v současnosti stojí na úplném počátku svého úsilí o uznání genderové/pohlavní identity. Lesby, gayové, bisexuální a obecně ne-heterosexuální lidé pak ve společnosti stále narážejí na překážky. Mimo chybějících zákonných úprav (např. manželství není přístupné pro páry stejného pohlaví, chybí rodičovská práva v rodinách tvořených páry stejného pohlaví), se stále téměř polovina LGBTI lidí „vždy“ (22 %) nebo „často“ (26 %) bojí na veřejnosti vzít partnera/partnerku stejného pohlaví za ruku, ze strachu z obtěžování, napadení nebo výhrůžek (FRA 2020). Téměř čtyři z deseti LGBTI osob se v posledním roce z důvodu své sexuální nebo genderové identity setkalo s obtěžováním (FRA 2020).
V Queer Geography si myslíme, že jedním z hlavních důvodů, který brání většímu přijetí LGBTI lidí do naší společnosti je prostý fakt, že jen málo z Čechů má mezi LGBTI lidmi nějaké přátele či známé, a tak se vlastně dostatečně neznáme. Abychom se na tento fakt podívali v rámci širšího kontextu, vytvořili jsme s využitím dostupných dat ze studie Eurobarometr novou mapu, na které je vidět, jaký podíl obyvatel různých evropských zemí má mezi LGBTI lidmi přátele a známé. Protože se ale s větší viditelností LGBTI lidí ve společnosti tento poměr stále vyvíjí, přidáváme i tabulku, ze které vyčtete, jak se toto číslo za posledních 10 let změnilo.
Jsme přesvědčeni, že k tomu, abychom v naší společnosti mohli dosáhnout pozitivních změn, lepšího porozumění a většího přijetí LGBTI lidí v Česku, je zapotřebí, abychom se navzájem nejprve poznali.
