Tento článek je překladem původního článku Yuvala Noaha Harariho 50 years after Stonewall: Yuval Noah Harari on the new threats to LGBT rights, publikovaného deníkem The Guardian dne 22. června 2019. Odkaz na originální článek je zde. V článku jsme ponechali původní odkazy, které odkazují na další zahraniční příspěvky.
Článek publikujeme při příležitosti 50. výročí od začátků tzv. Stonewallských nepokojů (dne 28. 6. 1969).
Překlad: Michal Pitoňák
Korektura: Kateřina Spejchalová
50 let po Stonewallu: Yuval Noah Harari o nových hrozbách pro LGBT práva:
S rostoucí homofobií a rychlým vývojem v oblasti stálého dohledu je nová éra pronásledování až příliš pravděpodobná. Je čas se sjednotit a jednat.
V roce 1969, kdy se newyorská policie setkala s neočekávaným odporem ze strany LGBT protestujících po zásahu na podnik Stonewall Inn, byla homosexualita (pozn. překladatele: homosexuální styk) ve většině zemí stále ještě kriminalizována. Dokonce i v tolerantnějších společnostech znamenal coming-out spíše společenskou a profesionální sebevraždu. Dnes se oproti tomu ke své homosexuální orientaci otevřeně hlásí například premiérka Srbska, premiér Irska či generální ředitel společnosti Apple a řada dalších politiků/ček, podnikatelů/lek, umělců/kyň a vědců/kyň. Ve Spojených státech nyní průměrný/á republikán/ka zaujímá daleko liberálnější postoj k otázkám LGBT, než průměrný/á demokrat/ka v roce 1969. Debata se tedy posunula z „měl by stát věznit LGBT osoby?“ směrem k „měl by stát uznávat stejnopohlavní manželství?“ (a téměř polovina republikánů/nek nyní manželství párů stejného pohlaví podporuje).
Navzdory tomu, však zhruba 70 zemí homosexualitu (pozn. překladatele: její prožívání) kriminalizuje i dnes. Saúdská Arábie, Írán, Brunej a několik dalších států odsuzuje osoby za jejich homosexualitu k trestu smrti (pozn. překladatele: konkrétně se můžete podívat v naší mapě zde). Dokonce i v zemích nejpřátelštějších k osobám LGBT+ jsou stále hojně rozšířeny zločiny z nenávisti a diskriminace. Mimořádné úspěchy posledních padesáti let tedy nejsou zárukou klidné budoucnosti. Neexistuje důvod, díky kterému bychom se mohli domnívat, že osvobození a zrovnoprávnění LGBT osob se nevyhnutelně celosvětově rozšíří až po Saúdskou Arábii či Brunej. K násilným činům podníceným homofobií může docházet i v těch nejvíce liberálních zemích.Jen v minulém týdnu Guardian odhalil šokující statistiky, ukazující, že se homofobní a transfobní zločiny z nenávisti za posledních pět let ve Spojeném království zdvojnásobily.
Zvažme jako historickou analogii situaci evropských Židů ve dvacátých a třicátých letech 20. století. Během tohoto období byli evropští Židé osvobozeni od staletí trvajících diskriminačních zákonů a v mnoha zemích dosáhli plné právní, ekonomické a politické rovnosti. Stejně jako je dnes LGBT komunita pyšná na premiéry Srbska a Irska, téměř před sto lety Židé s uspokojením poznamenávali, že německý ministr zahraničí Walther Rathenau a francouzský premiér Léon Blum byli Židé. Stejně jako dnes gayové, lesby a trans lidé trvají na právu sloužit svým zemím v armádě – aby jednoznačně poukázali na svou národní integraci – tak i během první světové války 100 000 Židů loajálně sloužilo v německé armádě, z nichž 12 000 přišlo o životy kvůli vlasti.
Dokonce i gayové a lesby, kteří/které si jsou dnes svým postavením natolik jistí/é, že podporují krajně pravicové strany, jako jsou německá AfD či italská Legu, mohou nalézt svůj protějšek v podobě Židů v meziválečné Evropě. Mussoliniho fašistická strana se nejprve od antisemitismu distancovala a tisíce Židů jej podporovaly dokonce i tím, že se k jeho fašistické straně připojily. Mussoliniho milenka byla židovka, stejně jako jeho ministr financí ve 30. letech. Všichni víme, jak ten příběh skončil. Blum sotva přežil Dachau a židovští váleční veteráni narazili na židovské fašisty v Osvětimi.
Existují alarmující varování, že po éře lliberalizace LGBT témat může také následovat období bezprecedentní perzekuce. LGBT lidé by se mohli stát preferovanými cíli v rámci ultra-nacionalistických honů na čarodějnice. Ve východní Evropě například nacionalističtí vůdci, jež se vyhýbají antisemitismu kvůli strašlivým vzpomínkám na holocaust, v současnosti straší své obyvatelstvo příběhy o globálním spiknutí gayů.
V Polsku a v Maďarsku vlády běžně líčí LGBT osoby jako cizí agenty a jako hrozbu pro přežití nejen jejich národa, ale západní civilizace jako takové. Tyto režimy dokonce dovedou umně propojit LGBT osoby s přistěhovalectvím například tím, že snahou homosexuálního spiknutí je dle nich snížení porodnosti, aby se tak otevřely dveře záplavě přistěhovalců.
Také ruský režim tvrdí, že celosvětové homosexuální spiknutí usiluje o zničení Ruska. Dle Timothyho Snydera, který to popsal ve své knize The Road to Unfreedom i oficiální média zobrazovala protivládní demonstrace v Rusku či ukrajinskou revoluci v letech 2013-14 jako dílo gay spiknutí. Ruská média prezentující LGBT osoby jako zrádce tvrdí, že homosexualita je ruským tradicím cizí, čili už jen pouhý fakt, že jste gayem nebo lesbou stačí jako dostatečný důkaz k tomu, že musíte být cizí agent. Průzkum provedený v květnu 2018 ukázal, že 63 % Rusů je přesvědčeno o existenci organizované globální gay sítě, která pracuje na podkopání tradičních ruských duchovních hodnot, čímž se snaží oslabovat zemi.
V boji proti této údajné hrozbě Rusko v roce 2013 schválilo notoricky známý zákon zakazující „gay propagandu“, který vedl k zatčení a pronásledování mnoha lidí. V srpnu 2018 byl šestnáctiletý teenager Maxim Neverov obviněn ze „zločinu“ pro nahrání několika fotek objímajících se mužů na ruskou sociální síť Vkontakte. Žák střední školy dostal pokutu 50 000 rublů (necelých 18 000 Kč) – tedy více než je průměrná měsíční mzda v Rusku – ještě předtím, než vyhrál soudní odvolání proti rozhodnutí.
Východní Evropa však není ojedinělá. Režimy a politici v mnoha zemích, od Brazílie po Ugandu, šíří příběhy o LGBT spiknutích a slibují, že budou své národy chránit před queer hrozbou. To, že jsou LGBT lidé lákavými cíli pro obdobné hony na čarodějnice, má primárně dvě příčiny. První je, že konzervativní autoritářské režimy obvykle rády naříkají nad fluiditou a složitostí reality a slibují návrat k domnělému zlatému věku, kdy byly hranice jasné, identity pevné a lidé měli málo prostoru pro osobní rozhodování. V těch dobrých dávných dobách byli muži muži, ženy ženami, cizinci byli nepřátelé a nikdo nemusel příliš přemýšlet o všech těch složitých věcech. LGBT lidé však rozostřují hranice, míchají identity a nutí lidi přemýšlet a vybírat si. Není divu, že je autokraté nenávidí.
Druhá příčina pramení z toho, že LGBT lidé nemají příliš moci, což usnadňuje jejich pronásledování. Autokrati si v průběhu dějin často vybírali nějakou slabou menšinu, vyobrazili ji jako podstatně mocnější, než jakou ve skutečnosti byla a pak společnosti slíbili, že ji bude před touto neexistující hrozbou chránit. Tak tomu bylo i u původních honů na čarodějnice v raně novověké Evropě, které byly často zaměřeny na starší ženy a osamělé excentričky. Stejná logika je nyní v běhu v oblastech, jako je Rusko – v zemi, která má mnoho vážných problémů. Ruská ekonomika stagnuje, korupce je zemi vlastní a kvalita veřejných služeb se zhoršuje. Boj proti korupci však znamená stavět se nejmocnějším mužům v Rusku. Je tedy mnohem snazší na tyto bolehlavy zapomenout a místo toho nevinným Rusům nabízet ochranu před zkaženými chapadly globálního spiknutí gayů. Jen si zkuste do toho všeho promítnout hodnotu rublu. Kolik rublů by stálo zlepšení ruského nefunkčního systému zdravotní péče? Kolik rublů by stálo chránit Rusko před neexistujícím globálním spiknutím gayů?
Zdroj: Unsplash.com (upraveno)
Za předpokladu, kdy jsou LGBT lidé stále častěji cílem politických honů na čarodějnice, je nepravděpodobné, že se vrátíme do před-Stonewallské éry closetu (pozn. překladatele: closet značí na stav ne-vyoutovanosti, uzavřenosti jednotlivců a/nebo celé LGBT komunity). Můžeme být svědky něčeho mnohem horšího. Lidé nebudou moci uniknout pronásledování tím, že budou svojí sexualitu skrývat – to v době nových technologií jednoduše nebude umožněno. Kombinace informačních technologií a biotechnologií dává vzniknout novým nástrojům dohledu, které brzy umožní sledovat všechny. Poprvé v historii bude každý režim, který si to přeje, schopen špehovat všechny občany 24 hodin denně a vědět nejen to, co dělají, ale i to, jak se cítí.
Pokud bude budoucí homofobní režim chtít zatknout všechny gaye v zemi (podobně jako se o to nedávno pokusily veřejné orgány v ruské provincii Čečensko), mohl by začít tím, že se pokusí proniknout do databází gay seznamek, jako je např. Grindr. Egyptská policie například již data z Grindru použila ke sledování a zatýkání gayů tak, že stránku infiltrovala a tvářila se jako běžní uživatelé stránek (Grindr uživatele varoval, že lidé mohou na jejich stránkách být v přestrojení, aby získali informace). Další možností by bylo použít algoritmus pro procházení celé online historie uživatelů – shlédnuté klipy na YouTube, nadpisy článků, na které klikli, fotografie, které nahráli na Facebook.
V srpnu 2018 bylo zjištěno, že evangelické křesťanské skupiny, které mladým lidem nabízejí „konverzní terapie“ (pozn. překladatele: škodlivé snahy s cílem změnit sexuální orientaci), využívají algoritmy Facebooku k cílení svých reklam na zranitelné teenagery (Facebook později tyto reklamy odstranil a prohlásil, že jsou v rozporu s jeho zásadami). Mladiství se ani nutně nemuseli identifikovat jako LGBT – stačilo pouze, aby projevili zájem o obsah spjatý s LGBT+ tématy – například aby se jim „líbil“ příběh souvisejícím s LGBT tematikou. Izraelské bezpečnostní síly jsou také známé pro užívání nejrůznějších metod – včetně online sledování – s cílem identifikovat gay Palestince, nikoliv však proto, aby se je snažily „proměnit“. Naopak, gay Palestinci jsou vydíráni, aby se stali izraelskými informátory. Vzhledem k tomu, že homofobie je v palestinské společnosti rozšířena, přinejmenším v Gaze, homosexualita je zde stále kriminalizována, tak vydírání closetovaných gayů je jedním ze snadných způsobů, jak získat informátory. V rámci začarovaného kruhu pak Hamas zdvojnásobuje své úsilí o odhalení a pronásledování gay Palestinců, předpokládaje, že představují bezpečnostní riziko (což je ve skutečnosti chyba vlastní homofobie Hamásu).
V roce 2016 čínská firma Kunlun koupila společnost Grindr, v březnu 2019 ale Výbor vlády USA pro zahraniční investice ve Spojených státech Kunlun informoval, že jeho vlastnictví společnosti Grindr „představuje národní bezpečnostní riziko“. Kunlun je nyní nucen prodat Grindr do roku 2020. Žádné vysvětlení, proč čínské vlastnictví gay seznamky představuje národní bezpečnostní riziko uvedeno nebylo, avšak věřím, že nyní si na tuto otázku můžete odpovědět sami.
Dne 14. července 2017 se několik členů ruské vlády včetně premiéra Dmitrije Medveděva sešlo, aby si vyslechlo přednášku Stanfordského profesora zabývajícího se tím, do jaké míry lze osobnostní rysy člověka odhalit analýzou jejich online aktivit. Profesor se stal nechvalně známým v roce 2017 poté, co vyvinul algoritmus, který údajně s 91% přesností umožňuje zjistit, zda je člověk gay nebo heterosexuál, přičemž tento výpočet je založený výhradně na analýze několika obličejových fotografií. Tento algoritmus však ve skutečnosti spíše identifikuje rozdíly v kulturních ideálech, než v sexuální orientaci. Je tomu tak proto, že byl vyvinut na základě fotografií, které si lidé sami vybírali k nahrání na seznamky. Není to tedy tak, že by rysy gay mužů byly nějak biologicky odlišné od rysů heterosexuálních mužů. Spíše se jedná o to, že gayové, kteří nahrávají fotografie na gay seznamky, mají tendenci uznávat odlišné kulturní ideály než heterosexuální muži, kteří nahrávají své fotky nahrávají do heterosexuálních seznamek. Ať tak či onak, režimy projevující zájem o takový algoritmus a vůbec v první řadě snaha jej vyvinout, jsou značně znepokojující.
Dokonce i když jste nikdy neměli účet na Grindru, nikdy jste nesledovali gay porno online, či jste nikdy neklikli na zprávy týkající se LGBT, v nepříliš vzdálené budoucnosti vás možná i volný pohyb vašich očí bude stát osobní svobodu. Kniha The Age of Surveillance Capitalism Shoshany Zuboff popisuje, jak korporace vyvíjejí stále sofistikovanější nástroje, s cílem dozvědět se o tom, co jejich zákazníci mají rádi. Pokud například sledujete televizní seriál, producenti chtějí vědět, které postavy nebo scény nejvíce zaujmou vaši pozornost, aby byly další epizody ještě návykovější. Žádat diváky o jejich názory je těžkopádná a nedůvěryhodná metoda. Je mnohem lepší přímo sledovat nedobrovolné biometrické signály, jako je pohyb očí a krevní tlak. Sledování těchto signálů může například televizní stanici sdělit, že 63 % diváků naváže vztah s méně významnou postavou, takže by bylo vhodné rozšířit její roli.
Přesně stejná technologie by mohla také informovat budoucí genderovou policii, že jste skrytý/á „zrádce/kyně pohlaví“ (pozn. překladatele: v originále „gender traitor“, koncept popularizovaný v rámci dystopického seriálu Příběh služebnice). Pokud biometrické senzory zabudované do televizoru např. zjistí, že muž sledující polibkovou scénu ve Hře o trůny mezi Jonem Snowem a Daenerys Targaryen zaměřuje svůj pohled na mužského hrdinu více než na Matku draků – genderová policie by mohla zaklepat na jeho dveře, a třeba i ve 2h ráno přijít tuto záležitost hlouběji prozkoumat.
Zdroj: Unsplash.com (upraveno)
Pokud si myslíte, že se budete chránit tím, že nebudete sledovat žádnou televizi, nebudete surfovat po internetu a spláchnete smartphone do záchodu, co uděláte, když budou kamery umístěny na rohu každé ulice a senzory budou neustále zkoumat, jak se lidé chovají v kavárnách nebo ve školách? V roce 2013 íránské úřady nařídily majitelům kaváren instalovat kamery a na požádání zpřístupnit jejich záznam. V březnu 2019, Guangdong Guangya střední škola v Číně údajně nakoupila 3 500 biometrických náramků za účelem sledování fyzických aktivit studentů, včetně toho, jakou mají kdy srdeční frekvenci a kolikrát zvedli ruce ve třídě. Porovnáním záznamů z různých datových zdrojů, tak budoucí školy mohou být schopné zjistit nejen to, kdo usnul během hodiny matematiky, ale také to, kdo se zamiloval do učitele matematiky.
Nyní si tento myšlenkový experiment vynásobte několika miliony. V posledních letech Čína proměnila svou provincii Sin-ťiang v největší světovou sledovací laboratoř. V zájmu údajné snahy o odstranění „islámského extremismu“ čínské úřady neustále monitorují miliony místních muslimů. Lidé jsou nuceni poskytovat vzorky své DNA, krve, otisků prstů, hlasové záznamy a nechat si skenovat tváře. Tyto markery pak umožňují vládě sledovat osobní aktivity za pomoci celostátní sítě kamer, kapesních zařízení, softwaru pro rozpoznávání obličeje a algoritmů strojového učení. Senzory jsou umístěny všude – od trhů až po mešity. Když algoritmy rozpoznají podezřelý vzorec chování – například užití náboženského jazyka, nošení tradičního islámského oblečení nebo příliš časté navštěvování mešity – může být „pachatel“ varován policií nebo poslán do „převýchovného“ tábora. Stovky tisíc lidí byly již do takových táborů údajně poslány.
V současné době je tento sledovací režim namířen proti muslimské menšině v Sin-ťiangu, může se ale snadno zaměřit na jakoukoli jinou skupinu, která se dostane do konfliktu s místním režimem. Co by se například mohla stát v případě, že by se lidé, kteří mají na starosti rozvíjející se čínský systém sociálního kreditu rozhodli, že milostný vztah mezi osobami stejného pohlaví je antisociálním chováním, které by tak snižovalo váš sociální kredit – a bránilo vám tak ve vaší způsobilosti vstoupit na prestižní vysoké školy, získat hypotéku, nebo si koupit letenku?
Sin-ťiang zní jako vzdálené místo, ale žijeme v globálním světě. Agenti nejrůznějších režimů se dnes do Sin-ťiangu hrnou, aby se místní metody naučili a tuto technologii koupili. Spojení převratných technologií s konzervativními ideologiemi může vést k vytvoření těch nejtotalitnějších režimů v historii.
Samozřejmě, že technologie nejsou ze své podstaty špatné. Sám jsem svého manžela potkal před 17. lety na jedné z prvních online seznamek na internetu a jsem velmi vděčný inženýrům a podnikatelům, kteří tuto stránku vyvinuli. Žil jsem v malém konzervativním izraelském městě, kde jediné místo pro randění s kluky existovalo online. LGBT+ lidé jsou zvláště zranitelní vůči on-line sledování právě proto, že z nových on-line sociálních příležitostí měli značný prospěch. Moje hlavní myšlenka proto není o tom, abychom se všichni odpojili od internetu a zastavili veškerý další technologický pokrok. Spíše mi jde o to upozornit na to, že technologie zvyšují politické sázky více než kdy dříve.
Podobně i ve 20. století lidé používali technologie k budování velmi odlišných politických režimů. Některé země používaly rádio, elektřinu a vlaky k tomu, aby budovaly totalitní diktatury – jiné země používaly stejné vynálezy k tomu, aby podpořily liberální demokracii. Ve 21. století máme možnost využít informační technologie a biotechnologie jak k budování ráje, tak i pekla, záviseje na našich politických ideálech.
Zatím nic nebylo určeno a jakkoli se některým z nás může budoucnost jevit ponurá, v roce 1969 vypadala budoucnost méně příznivě. Koneckonců, většina dystopických scénářů z roku 1969 se neuskutečnila, protože jim mnoho lidí vlastním úsilím zabránilo. Pokud si přejete zabránit dystopickým scénářům 21. století, můžete pro to udělat mnoho věcí. Nejdůležitější věcí je však připojit se k nějaké organizaci. Spolupráce je to, co z lidí dělá mocné. Spolupráce je to, o čem byly i Stonewallské nepokoje. Byly okamžikem, při kterém značné utrpení jednotlivců vykrystalizovalo v kolektivní hnutí. Až do Stonewallu vedli LGBT lidé izolované boje, při kterých usilovali o přežití v rámci nesmírně nespravedlivého systému. Po Stonewallu se shromáždilo dost lidí na to, aby změnilo systém samotný.
Poučení Stonewallu je dnes stejně platné jako bylo v roce 1969 a je relevantní pro všechny lidi, nejen pro ty, kteří se identifikují jako LGBT. Padesát lidí, kteří pracují společně jako členové organizace, může dosáhnout mnohem větších výsledků než 500 jednotlivců. Technologie nyní představují největší výzvu v naší historii. Abychom se s těmito výzvami dokázali vyrovnat, musíme se organizovat. Nemohu vám říci, ke které organizaci se máte připojit – existuje mnoho dobrých možností – ale prosím, udělejte to brzy. Udělejte to tento týden. Neseďte jen doma a nestěžujte si. Je čas jednat.
