Dne 27. ledna přijal místopředseda KDU-ČSL a euro-poslanec Tomáš Zdechovský pozvání do pořadu Výzva internetové televize Seznam Zprávy. V rozhovoru s moderátorkou Martinou Spěváčkovou se bavili i o problematice manželství gayů a leseb.
Doslovný přepis námi vybrané části s lehkou gramatickou korekcí od 9m 22s
Zdechovský … Mě je úplně jedno, co ten člověk dělá, mě je jedno, jestli je gay nebo…
Moderátorka: A jak chcete vy jako Lidovci oslovit homosexuální páry, když ve vaší straně není úplně vůle proto třeba uzákonit manželství pro všechny?
Zdechovský: A myslíte, že všichni gayové souhlasí s tím, že chtějí manželství pro všechny?
Moderátorka: Nemám průzkum, ale podle toho, jak oni vlastně ve sněmovně lobbují za tento zákon, tak tvrdí, že by to uvítali. A byla by to jejich volba.
Zdechovský: Lobbuje za to jedna lobbistická skupina…
Moderátorka: Protože heterosexuální páry taky všichni nemusí mít manželství, a přesto ho někteří uzavírají a někteří to považují za přežitek nebo za něco, co oni nepotřebují.
Zdechovský: Lobbuje za to jedna lobbistická skupina, ale kdybyste se opravdu setkávala s lidmi z této komunity a opravdu s nima vedla otevřený rozhovor, tak většina z nich vám přizná, že po manželském sňatku, tak aby byl na úrovni muže a ženy, netouží.
Moderátorka: A s kolika lidmi takovými jste mluvil, kteří vám tvrdí, že potom netouží?
Zdechovský: Ty čísla v tuhlectu chvíli přesně nemáme, ale jsou to opravdu….
Moderátorka: Nepočítal jste si je?
Zdechovský: Nepočítal jsem si je, ale jsou to stovky lidí.
Moderátorka: A myslíte si, že tento názor ve vaší straně zůstane anebo se ještě posunete dál a změníte ho?
Zdechovský: Já si myslím, že tenhlecten názor zůstane, nicméně říkám, otevřeli jsme debatu a otevíráme debatu, prostě jak s těmito lidmi, prostě komunikovat… Gayové a lesby jsou mezi námi a je potřeba prostě nevést konfrontační politiku a je potřeba vést politiku, že posloucháme, nasloucháme, vzájemně si vyměňujeme názory a začít spolu prostě komunikovat. Možná třeba tohlecto téma, já myslím předtím nikde jsem nesešel s lidmi z iniciativy Jsme fér. A minulý pondělí v tuhlectu dobu jsme spolu právě přes hodinu diskutovali…
Moderátorka: A co jste si odnesl z toho setkání?
Zdechovský: Chtěl jsem slyšet jejich argumenty a prostě jsme to brali… (moderátorka: a ty vás nepřesvědčily, když říkáte že)… jako výkop… (moderátorka pokračuje: že většina lidí z vašeho pohledu většina lidí, většina homosexuálních párů netouží po manželství). Ne. Ono tam padlo několik třeba argumentů ohledně dětí, výchovy dětí a já jsem přemýšlel, jestli třeba i to, že dneska může, můžou gayové a lesby prostě žádat o pěstounství, jestli je třeba rozšířený. Jestli o tom ty lidé vědí, jestli tady třeba neopakujeme některé floskule, které třeba dneska už nejsou pravda.
Moderátorka: Rozumím, ale přesto oni třeba na vás apelovali, abyste změnili ten názor ohledně manželství pro všechny?
Zdechovský: Tak to určitě se snažili přesvědčit. Dostal jsem i nějaké materiály, které jsem si poctivě nastudoval, a teďka prostě pojďme dál jakoby diskutovat. Já jsem pozvaný vlastně během jara do několika komunit, křesťanských komunit gayů a leseb a určitě chci s nima hovořit o jejich problémech, vysvětlovali mi třeba, co by chtěli upravit na registrovaným manželství, nebo (moderátorka: partnerství) registrovaném partnerství, kde vidí třeba problémy, když se něco stane jeden s druhým atd. Dneska většina nemocnic už podává vlastně ty informace tomu druhému partnerovi, když dáte k tomu souhlas, nebo když vlastně prokážete, že s tím člověkem žijete, a většina těch nemocnic a lékařů neřeší, neřeší, jestli jste manželé nebo nejste.
Moderátorka: A vy osobně, kdybyste byl v českém parlamentu a hlasovalo se o tomto návrhu, tak jaký by byl váš postoj?
Zdechovský: Já bych osobně nehlasoval pro.
Moderátorka: Nehlasoval byste pro?
Zdechovský: Já bych hlasoval proti.
Náš komentář: Převážná většina LGBT+ osob považuje manželství pro všechny za žádoucí změnu, která by jim zásadním způsobem pomohla k plnohodnotnému životu a rovnému právnímu postavení.
Odkud to víme?
- V první řadě je to díky jednoznačné podpoře iniciativy Jsme fér, která usiluje o úplné zrovnoprávnění LGBT lidí v Česku. Za touto iniciativou stojí organizace Amnesty, Logos Česká republika, Mezipatra, Prague Pride, PROUD, Queer Geography, Charlie, Stud a další. Tyto nevládní neziskové organizace s LGBT+ lidmi pravidelně mluví a zajímají se o potřeby komunity. Snaha o to, aby bylo manželství pro všechny páry osob bez ohledu na jejich pohlaví či genderovou identitu zavedeno do českého právního řádu, je tak reflexí těchto konverzací.
- Dalším důkazem je petice za manželství pro všechny, kterou podepsaly desetitisíce LGBTIQ+ osob a jejich příznivců.
- Pokud se zajímáte o výzkumy podložené daty, jsou k dispozici rovněž výsledky celonárodního šetření, které proběhlo v roce 2018 pod záštitou veřejného ochránce práv (VOP). Na str. 14–16 se v dokumentu „Být LGBT+ v Česku: Zkušenosti LGBT+ lidí s předsudky, diskriminací, obtěžováním a násilím z nenávisti“ (odkaz na studii) v bodě 9 uvádí:
Nejdůležitější opatření, která by podle dotázaných LGBT+ lidí pomohla, aby se jim v České republice žilo lépe, se týkají rodinného života. Největší podporu má v tomto směru zpřístupnění manželství i párům stejného pohlaví (to by pomohlo podle 96 % dotázaných), uznání stejnopohlavních párů napříč celou Evropskou unií (95 %) a možnost adopce pro páry stejného pohlaví (93 %). Podle předchozího reprezentativního výzkumu z roku 2018 s těmito opatřeními souhlasí i většina české veřejnosti – manželství pro všechny podporuje 65 % lidí, možnost, aby páry stejného pohlaví mohly adoptovat děti např. z ústavu, podporuje 61 % lidí (více informací níže).
Závěrem přikládáme odkaz na naší podrobnou analýzu veřejného mínění v Česku a odkaz na naší přehledovou studii států, které již manželství pro všechny uzákonily, včetně mapy podpory manželství pro všechny v Evropě:
VOP pak ve svých závěrečných doporučeních na str. 63-66 téže dokumentu adresuje Poslanecké sněmovně Parlamentu ČR doporučení č. 1.1.1 nazvané „Důkladně zhodnotit význam institutu manželství pro život gayů a leseb, jimi vychovávaných dětí a podpořit manželství pro stejnopohlavní páry“. VOP doporučení zdůvodňuje:
Mezi registrovaným partnerstvím v dnešní zákonem zakotvené podobě a manželstvím heterosexuálních párů existují diametrální rozdíly právní, ale i symbolické, jež v souhrnu z registrovaného partnerství v očích gayů a leseb oproti manželství činí nižší, podřadný zákonný svazek. Konkrétně jsem v rámci předkládaného výzkumu zjistila, že v praxi činí stejnopohlavním párům obtíže především následující právní odlišnosti mezi registrovaným
partnerstvím a manželstvím:
• Registrovanému partnerovi (partnerce) aktuální zákonná úprava neumožňuje osvojit si dítě druhého z partnerů/druhé z partnerek, ač se stejnou měrou podílí na péči o ně a na jeho výchově.
• Registrovaní partneři, na rozdíl od manželů, nemohou společně osvojit dítě.
• Partneři vstupující do registrovaného partnerství podle účinné zákonné úpravy nemohou při obřadu prohlásit, že příjmení jednoho z nich bude jejich společným příjmením. Snoubencům (muži a ženě) zákon takové právo v souvislosti se sňatečným obřadem přiznává.
• Lidé do současné chvíle nemají možnost uzavřít registrované partnerství na jakémkoli místě (včetně regionů mimo Českou republiku) a v jakémkoli čase, na rozdíl od snoubenců chystajících se uzavřít manželství.
• Partner(ka) nemá po smrti svého registrovaného partnera/své registrované partnerky právo na vdovský či vdovecký důchod, na rozdíl od situace, kdy zemře jeden z manželů.
• Vstupem do registrovaného partnerství ze zákona nevzniká společenství jmění, jež by bylo ekvivalentem zákonem upraveného společného jmění manželů.
Mimo tyto právní rozdíly (tzv. statusové výluky) gayům a lesbám záleží i na symbolice, tedy na tom, co vyjadřuje samotný pojem manželství, jaká váha je mu přikládána, a na tom, že manželství zhmotňuje široce respektovanou a plnohodnotnou zákonem regulovanou formu partnerského spolužití, k níž by chtěli mít přístup, jako jej mají i jiní občané. V této souvislosti je třeba dodat, že ve veřejné diskusi často dochází ke stírání významných rozdílů mezi pojmy „manželství“ a „rodičovství“, přičemž instituce manželství není a nemůže být podmíněna schopností plodit děti. Heterosexuální páry, které (již) nemohou nebo (již) nechtějí mít děti, manželství podle účinné právní úpravy uzavírat mohou.
Sňatky stejnopohlavních párů v tuto chvíli umožňuje uzavírat zhruba polovina států Evropské unie a celkem téměř 30 států světa, včetně některých států tradičně katolických. Vzhledem k výsledkům posledního relevantního průzkumu veřejného mínění v České republice, jejž zpracovala agentura MEDIAN v roce 2018 (65 % respondentů zde označilo, že gayové a lesby by měli mít možnost uzavírat sňatky jako heterosexuálové), a vývoji aktuální celospolečenské diskuse se zdá, že v naší společnosti přestává mít oporu představa, že manželství je třeba úzkostlivě chránit coby svazek vyhrazený jen muži a ženě. Otevření institutu manželství stejnopohlavním párům podporuje rovněž značné množství odborníků a odbornic v oborech psychologie a psychiatrie, ale i významných českých zaměstnavatelů, již v manželství pro stejnopohlavní páry spatřují nástroj zajištění konkurenceschopnosti, přitahování a udržení talentů.
Také homoparentální rodiny fakticky existují a není jich v České republice zcela zanedbatelný počet. Jejich postavení je však za současného právního stavu komplikované. Především dítě i v takových rodinách fakticky mohou vychovávat dva lidé, avšak pouze jeden z nich má k dítěti rodičovská práva a související rodičovskou odpovědnost. Dítě také za současného právního stavu může osvojit jeden z partnerů, tedy se fakticky dostává do úplné homoparentální rodiny, která však z právního hlediska neexistuje. Po právu vzniká toliko situace otec (matka) – jeho/její dítě – nevlastní otec (matka). To se jeví jako nedůsledné a nekoncepční, má-li fakticky dítě dva sociální rodiče. Ráda bych se proto v této záležitosti odkázala na Doporučení Výboru ministrů Rady Evropy CM/Rec (2010) 5 členským státům ohledně boje proti diskriminaci na základě sexuální orientace a genderové identity a poměrně aktuální rezoluci Parlamentního shromáždění Rady Evropy 2239 (2018), z nichž mimo jiné vyplývají konkrétní klíčová opatření k zajištění úplného právního postavení homoparentálních rodin a rodinného života pro stejnopohlavní páry na rovnoprávném základě s páry heterosexuálními. Otevření institutu manželství stejnopohlavním párům je v této souvislosti legislativně-technicky jednoduchým krokem, jenž je ve svých důsledcích způsobilý i tato doporučení naplnit a právní postavení homoparentálních rodin narovnat.
Také je třeba dodat, že zhruba 46 % obyvatel Evropy má již přístup k rovnému manželství. Především občanům EU je pak na základě unijního práva garantován volný pohyb. Stejnopohlavní páry, jež v jiném ze států EU po právu uzavřely manželský svazek, se tak mohou stěhovat (a v praxi stěhují) za prací do České republiky. To, že v takovém případě Česká republika za současné právní úpravy jejich svazek, jenž byl ve státě původu naplněn jistými právy a povinnostmi, ignoruje či jejich partnerský status ponižuje na status registrovaných partnerů, považuji za vysoce problematické.
Před časem skupina 46 poslanců a poslankyň napříč politickým spektrem navrhla novelu občanského zákoníku a souvisejících předpisů (jedná se o návrh podepřený podrobnou pečlivě zpracovanou důvodovou zprávou), podle níž se má manželství otevřít i stejnopohlavním párům. Návrh podpořila v červnu roku 2018 i vláda České republiky.
Z výše nastíněných důvodů vítám narovnání právního i faktického postavení stejnopohlavních párů a homoparentálních rodin otevřením institutu manželství všem párům bez ohledu na jejich sexuální orientaci. Proto podporuji i uvedený návrh zákona. Doporučuji v této souvislosti poslancům a poslankyním, aby důkladně zhodnotili přínosy a význam tohoto návrhu pro životy gayů a leseb a jimi vychovávaných dětí a na základě dostupných faktů, vývoje rozpravy na půdě Sněmovny a diskuse v jednotlivých výborech odpovědně zvážili možnost podpořit manželství pro stejnopohlavní páry.
Závěrem bych ráda uvedla, že jakýkoli legislativní návrh, jehož záměrem má být zachovat pro stejnopohlavní páry nadále institut registrovaného partnerství, avšak rozšířit je o některá partnerská práva, považuji ze společenského i právního hlediska za nedůsledný. Legislativně technicky se jedná o výrazně složitější postup, který však nadále ponechá stejnopohlavní páry a homoparentální rodiny v nižší, neplnohodnotné pozici. Nejde tak podle mého názoru o žádoucí kompromis, nýbrž o řešení, jež je odsouzeno zůstat polovičaté.
Autor: RNDr. Michal Pitoňák, Ph.D.
Korektura: Dr. Lucie Fremlova
