Kajmanské ostrovy jsou zámořským územím Velké Británie ležícím v západní části Karibiku. Ostrovy mají svůj vlastní legislativní systém, ale právní rozhodování na ústavní úrovni spadá pod legislativu Velké Británie, respektive ústavní zákony zemí Commonthwealthu nesmějí být v rozporu s ústavou Velké Británie. K legalizaci manželství pro všechny došlo poté, co tamější Ústavní soud rozhodl, že zákaz vztahů lidí stejného pohlaví je protiústavní. Stalo se tak po téměř roce bojů Chantelle Day a Vickie Bodden, které požádaly kajmanské úřady o povolení k manželství (independent, PN, telegraph, globe and mail).
Chantelle Day se narodila na Kajmanských ostrovech a Vickie Bodden se na Kajmanské ostrovy, kde získala pracovní povolení, přistěhovala z Velké Británie. Proto bylo zpočátku soudy navrhováno, aby se ženy nechaly oddat ve Velké Británii, kde je manželství pro všechny legalizováno od roku 2013, resp. od roku 2014. Problém byl ovšem v tom, že po oddání ve Velké Británii a následném návratu na Kajmanské ostrovy by byl jejich sňatek opět nelegální a na to nechtěly ženy přistoupit (independent). Pustily se proto do boje o svá práva a tento boj vyhrály, a to nejen pro ně samotné.
Od roku 2015 v zemi aktivně působí společnost Colors Cayman, která je pro místní obyvatele jakousi „free zone“ – místem bez diskriminace, možnosti viditelnosti a otevřeného dialogu. Politické zastoupení však bylo doposud spíše zdrženlivé. V roce 2016 vláda hlasovala proti konání referenda o manželství pro všechny a ve stejném roce odmítly imigrační úřady udělit právo na pobyt v zemi partnera osobám stejného pohlaví. V roce 2017 byla většina návrhů na zrovnoprávnění LGBTQ+ lidí zamítnuta (independent).
V rámci Commonthwealthu je legalizováno manželství pro všechny v 15 zemích, přičemž Severní Irsko umožňuje pouze registrované partnerství. Tento krok, který vedl k vítězství a legalizaci manželství pro všechny je tedy významným krokem nejen pro obyvatele Kajmanských ostrovů, ale také pro obyvatele Británie, Karibského souostroví a všech zemí, které Commonthwealth sdružuje (independent). Například právě Británie je zemí, která umožňuje manželství pro všechny, ale rovnost ne-heterosexuálních a trans osob se územně liší a lidé s trans a jinou genderovou identitou většinou nemají téměř žádné zastání před zákonem. Zároveň také veřejná ochrana LGBTQ+ lidí je jen částečně chráněna zákonem – v zemi například neexistují antidiskriminační zákony na pracovištích, věk pro pohlavní styk je vyšší než u heterosexuálních párů a u trans osob neexistuje možnost legální změny pohlaví (independent).
Vidíme tedy, že v otázkách rovnosti LGBTQ+ práv je stále kam postupovat, a že ani prostá legalizace manželství není finálním bodem této cesty.
Použité zdroje:
