Japonsko neumožňuje stejnopohlavním párům uzavírat manželství, ani jiný obdobný institut, který by jim poskytoval nějakou právní ochranu – registrované partnerství, občanský svazek, pakt solidarity atd. Jednotlivá města mají nicméně možnost přiznávat takovým párům možnost uzavřít oficiální svazek, a to formou vyhlášek o certifikaci partnerství.

Jako první se k tomuto kroku odhodlala v roce 2015 tokijská čtvrť Šibujai (Haga T., 2018), ke které se pak postupně přidaly další. Od 29. ledna 2019 mohou stejnopohlavní páry certifikovat své partnerství také v milionové Čibě, hlavním městě stejnojmenné prefektury. Informoval o tom japonský magazín Mainichi.

Čiba je po Fukuoce, která legalizovala partnerské certifikace loni, poslední japonskou metropolí, která dala stejnopohlavní soužitím právní status. 1,5 milionová Fukuoka obyvatel byla druhoým největším japonským velkoměstem, které začalo certifikovat stejnopohlavní svazky po Sapporu, jež přijalo tuto právní úpravu v roce 2017 (Jackmann J., 2019). Sapporo navíc také uznalo páry, v nichž je jeden z partnerů neurčitého pohlaví (non-binary).

Certifikace partnerství s sebou přináší některá práva a povinnosti vyplývající z manželství – například možnost návštěvy v nemocnici, nebo přístup k veřejnému bydlení.

„Přeji všem nastávajícím partnerům hodně štěstí,“ vzkázal gayům a lesbám čibský starosta Toshihito Kumagai (Jackamnn J.,  2019).

Japonsko a LGBTQ+

Homosexuální chování nebylo v Japonsku, vyjma let 1872-1880, nikdy trestné. Dočasně platné zákony proti sodomii byly přijaty v období Meidži, kdy do císařství pronikaly západní vlivy. Ty pak zrušilo přijetí Napoleonského kodexu. (Období Meidži je pojmenované po japonském císaři Meidži, který na rozdíl od svého otce císaře Kómeie otevřel Japonsko světu a přijímal některé západní standardy, mezi něž kromě zrušení samurajského řádu, šógunů a zavedení prefektur patřila i kriminalizace homosexuálního chování, která nebyla v 19. století ničím neobvyklým.) (Global Divide on Homosexuality, 2013).

Přestože se tradiční japonská kultura vůči homosexualitě nijak výrazně nevymezuje, přetrvává ve zdejší společnosti vůči ní velká nepřehlédnutelná „ale“. Příčina spočívá v tlacích na společenskou konformitu. Kdo není „futsuu“, neboli normální, což znamená, že nemá partnera/partnerku opačného pohlaví, a nezakládá s ním/s ní rodinu, pak čelí ostrakizaci, a nejsou mu přiznána stejná práva, jako těm, kteří se chovají „standardně. Do této oblasti patří i možnost uzavřít manželství se svým partnerem/partnerkou (Pflugfelder, G. M., 2000). Navzdory těmto „tradičním hodnotám“ je současnosti již pro 54 % Japonců homosexualita společensky akceptovatelná (Global Divide on Homosexuality, 2013).

Bude v Japonsku legální stejnopohlavní manželství? Možná pomůže soud

O legalizaci stejnopohlavního manželství se v Japonsku vedou dlouhodobé politické diskuze. Samotný fakt, že velká část japonských měst přiznává stejnopohlavním párům jistá práva, lze považovat za výrazný krok dopředu. Z tohoto důvodu se možná rozhodlo nejméně 11 japonských stejnopohlavních párů jít do soudní pře se japonskou vládou o možnost uzavřít manželství (Fujisawa M., 2018). Inspirací se jim možná stal Tchajwan, kde o legalizaci stejnopohlavního manželství rozhodl tamní ústavní soud, jehož rozhodnutí je konečně – nelze jej ani „obejít“ referendem v listopadu 2018, v něm jej odmítla většina tchajwanských voličů. To potvrdila dokonce i tchajwanská vláda (BBC, 2018).

Pokud by japonský soud dal kladného stanovisko, stalo by se Japonsko v pořadí druhou asijskou zemí, která otevřela manželství takříkajíc všem. (Pozn.: Tchajwanská vláda řekla, že listopadové referendum, v němž se většina voličů vyslovila proti manželství pro všechny, nijak neovlivní nález ústavního soudu, a že se tchajwanské páry stejného pohlaví budou moci od května 2019 brát.)

Seznam japonských měst, které umožňují partnerskou certifikaci:

zdroj: (Haga T., 2018)

• Šibuja, Prefektura Tokio (2015)
• Setagaja, Prefektura Tokio (2015)
• Iga, Prefektura Mie (2016)
• Takarazuka, Prefektura Hjógo (2016)
• Naha, Prefektura Okinawa (2016)
• Sapporo, Prefektura Hokkaidó (2017)
• Fukuoka, Prefektura Fukuoka (2018)
• Nakano, Prefektura Tokio (2018)
• Tošima, Prefektura Tokio (2019)
• Čiba, Prefektura Čiba (2019)
• Fuču, Prefektura Tokio (2019)
• Jokošuka, Prefektura Kanagawa (2019)
• Kumamoto, Prefektura Kumamoto (2019)

Odkazy na zdroje:

Fujisawa, M. (2018-11-14). Same sex couples to sue state seeking marriage recognition on constitutional grounds. Mainichi. Dostupné online https://mainichi.jp/english/articles/20181114/p2a/00m/0na/011000c

Haga, T. (2018-06-05). Sexual minorities seek recognition of same-sex partnerships from 23 municipal assemblies. Mainichi. Dostupné online https://mainichi.jp/english/articles/20180605/p2a/00m/0na/020000c

Jackmann, J. (2019-01-29). Japanese city of a million legally recognises same-sex couples. Pinknews.Dostupné online   https://www.pinknews.co.uk/2019/01/29/japanese-same-sex-couples-chiba/

Pflugfelder, G. M. (2000). Cartographies of Desire: Male-Male Sexuality in Japanese Discourse 1600-1950. Berkeley: University of California Press.

Taiwan same-sex vote: Polls open in elections. (2018-11-24). BBC. Dostupné online  https://www.bbc.com/news/world-asia-46325538

The Global Divide on Homosexuality. (04. Červen 2013). Pewglobal.org, str. 1. Dostupné online   http://www.pewglobal.org/2013/06/04/the-global-divide-on-homosexuality/