Zpracovali: Michal Pitoňák, Radim Koníček
Korektura: Františka Jirousová
Fotografie: Adrian Swancar, Unsplash
Zpráva o rozšíření takzvaných „konverzních terapií homosexuality“ ve světě
Globální dosah takzvané „konverzní terapie“
(OutRight Action International[1], 2019)
Více než 500 LGBTIQ osob z celého světa vyplnilo dotazník o takzvané „konverzní terapii“, zpracovaný lidskoprávní organizací OutRight Action International. Zvláštní poděkování patří devatenácti osobám, které souhlasily s poskytnutím hloubkového rozhovoru o jejich vlastní zkušenosti s „konverzní terapií“.
Shrnutí zprávy:
Diskriminace, násilí a utlačování z důvodu menšinové sexuální orientace, menšinové genderové identity či genderového projevu či méně obvyklých pohlavních znaků přetrvává ve většině zemí světa v rámci rodin, uvnitř komunit věřících či ve společnosti jako takové.
Projevem tohoto trvajícího odmítání LGTBIQ lidí je například to, že jsou považováni za narušené, nenormální či nemocné, a tudíž vyžadující „léčbu“, „nápravu“ nebo poradenství, jejichž účelem má být znovunabytí předpokládané heterosexuální či cisgenderové[2] identity. Termín „konverzní terapie“ je nejrozšířenějším pojmem, jímž označujeme proces heteronormativní či cisgender indoktrinace, jejíž snahou je změnit, potlačit nebo odvrátit něčí sexuální orientaci, genderovou identitu nebo genderový projev. Jak tento pojem naznačuje, vytváří se jím dojem, že nějaké takové terapie je zapotřebí a že je možné pomocí nějaké „léčby“ docílit cisgenderové heterosexuality. Nic z toho ovšem není pravda.
„Konverzní terapie“ není jednorázovou událostí, je procesem dlouhodobého útoku a snahou o narušení jádra toho, kým jste. Často je doprovázena opakovanými formami psychického a fyzického zneužívání. Není to jeden moment, je to pokračující proces odmítání. Ten tlak je enormní.
George Barasa, gay, genderově nekonformní Keňan žijící v Jižní Africe, přeživší „konverzní terapie“
Ačkoliv bylo praktikování tzv. „konverzních terapií“ v předchozích dekádách dobře zdokumentováno například v Severní Americe a Austrálii, doposud žádná studie se nepokusila popsat povahu a rozsah těchto škodlivých a pokořujících praktik v globálním měřítku.
Zjištění této vůbec první globální studie ohledně „konverzních terapií“ naznačují, že praktiky pokoušející se změnit, potlačit nebo „vyléčit“ rozmanité sexuální orientace a genderové identity jsou rozšířené téměř po celém světě. Na nejobecnější rovině jsou to náboženství a ochrana rodinné cti v návaznosti na kulturní normy, které tento průzkum identifikoval jako nejčastěji uváděné důvody, jimiž jsou tyto praktiky ospravedlňované. Určité regionální rozdíly v motivech ale nalezneme.
V Africe se například jedná o kombinaci náboženství, rodinného a kulturního tlaku. Také v Latinské Americe a v Karibiku patří rodina společně s náboženským nátlakem mezi hlavní příčiny rozšíření „konverzních terapií“, které jsou praktikované především zaměstnanci v náboženských institucích či soukromými poskytovateli služeb péče o duševní zdraví. V Asii převažuje nad čistě náboženskými vlivy tzv. „rodinná čest“ a kulturní faktory. Rodiny a samotní LGBTIQ lidé jsou tak vystaveni tomuto tlaku a vyhledají „konverzní terapie“ sami. Klíčovou roli hrají opět soukromá, ale i veřejná lékařská zařízení poskytující péči o duševní zdraví, ve kterých jsou nejčastěji zneužívány fyzické metody jako např. averzní terapie.
Z výsledků studie vyplývá, že oficiální snahy mající za cíl zabránit těmto praktikám jsou ve světě minimální, případně málo známé. Na základě průzkumu odborných zdrojů, aktuálně pouze čtyři ze všech zemí světa tyto praktiky zakázaly (Malta, Brazílie, Ekvádor a Taiwan). Navzdory náboženským, kulturním či místním normám nejsou tyto škodlivé praktiky nikdy účinné, často naopak působí hluboké, trvající trauma, které ovlivní všechny roviny života dotčené osoby.
Získaná data v této zprávě vykreslují obraz přetrvávajících sociálních, kulturních a náboženských norem, které rozšiřují a podporují nejrůznější mýty o LGTBIQ lidech. Tyto normy a mýty podporují stigma, podněcují násilí a diskriminaci LGBTIQ lidí a ze své podstaty posilují přesvědčení o tom, že být LGBTIQ je patologické nebo jinak nepřijatelné. Navíc, poskytovatelé takzvané „konverzní terapie“ zneužívají jazyka používaného v oblasti lidských práv za účelem propagace vlastních služeb, o kterých tvrdí, že jsou určené pro ty, kdo nechtějí být LGTBIQ, a z toho důvodu mají právo podstoupit „konverzní terapii.“
Poptávka po „konverzní terapii“ vymizí pouze v situaci, kdy ustane zavrhování LGBITQ lidí ve společnosti, v rodinách a v náboženských komunitách, a pouze v situaci, kdy budou LGBTIQ lidé mít plně zajištěno uplatnění lidských práv.
Doporučení vycházející z této studie:
- Orgány státní správy / místní samosprávy by měly zakázat všechny formy „konverzní terapie“.
- Zákazy by měly být doprovázeny dalšími opatřeními, jejichž cílem by bylo šíření porozumění a podpora přijetí a začlenění LGBTIQ lidí.
- Národního společnosti působící v oblasti duševního zdraví a lékařské asociace na místních, národních a mezinárodních úrovních by měly vydat prohlášení odsuzující použití „konverzních terapií“, ve kterých uvedou (a) neslučitelnost těchto praktik s vědou založenou na důkazech (b) nutnost odmítnutí pojmů „terapie“ či „léčba“ v souvislosti s těmito praktikami; (c) jejich neúčinnost a škodlivý dopad na duševní i fyzické zdraví lidí.
- Náboženské instituce a duchovní vůdci by měli veřejně vystoupit proti používání „konverzní terapie“ a vyvrátit náboženské mýty, které schvalují a podporují „konverzní terapie“ či nejrůznější negativní postoje vůči LGTBIQ lidem a jejich vyloučení ze společnosti.
Shrnutí klíčových zjištění:
- Pachatelé a podporovatelé „konverzní terapie“ jednali nejčastěji ve jménu náboženství nebo pseudo-zdravotnictví, často je takové jednání spojeno se silným nátlakem a donucením ze strany rodinných příslušníků LGBTIQ lidí.
- U 67 % respondentů/respondentek, kteří si prošli „konverzní terapií“, bylo podstoupení této praxe vynucené. „Konverzní terapií“ procházeli nejčastěji v období 18–24 let (45,2 %) či před dovršením 18 let (36,9 %).
- Tyto praktiky způsobují trvalou psychickou a fyzickou újmu; nikdy nefungují.
- Přetrvávající „konverzní terapie“ jsou neodlučitelně spojené s (a) mýty a předsudky o LGBITQ lidech; (b) s nepřijetím jejich životů; (c) s nízkou mírou jejich začlenění do rodin, náboženských komunit a společnosti jako takové.
- Státy a země světa podnikají pouze málo kroků, aby situaci ohledně „konverzních terapií“ zvládly. Úplný zákaz existuje pouze na Maltě, v Brazílii, Ekvádoru a Taiwanu.
V České republice v současnosti neexistuje ze strany odborných a lékařských asociací oficiální stanovisko, které by se týkalo (zákazu) používání „konverzní terapie“. Česká psychiatrická a sexuologická obec možnosti konverzních terapií de facto vyloučila v důsledku výzkumu sexuologa Kurta Freunda, který již v 50. letech minulého století na základě výsledků svých pokusů možnosti takové „terapie“ vyloučil. Určitou půdu „konverzním terapiím“ mohl v Česku udržovat ale fakt, že přinejmenším do období konce komunistického režimu byla jiná než heterosexuální orientace ve společnosti velmi silně tabuizovaná a stigmatizovaná, přičemž po velmi dlouhou dobu Mezinárodní klasifikace nemocí (MKN-10), vydaná Světovou zdravotnickou organizací (WHO) v roce 1992[3], poskytovala určitý prostor pro diagnózu tzv. egodystonní sexuální orientace (stavu, kdy si osoba přeje mít jinou sexuální orientaci). Pracovní skupina Cochranové a spol. (2014) navrhla, aby v 11. revizi Mezinárodní klasifikace nemocí byla tato diagnóza odstraněna – v 11. revizi proto již žádnou takovou zmínku nenajdeme.
Jednotlivá stanoviska nejrůznějších odborných společností ohledně „terapií homosexuality“ najdete přeložená na našich stránkách (Pitoňák 2017).
Zdroje:
HARMFUL TREATMENT: The Global Reach of So-Called Conversion Therapy: Executive Summary [Online]. (2019). Staženo 3. ledna 2020 z https://outrightinternational.org/sites/default/files/ExecSumm_SinglePagesRandL.pdf
HARMFUL TREATMENT: The Global Reach of So-Called Conversion Therapy [Online]. (2019). Staženo 3. ledna 2020 z https://outrightinternational.org/sites/default/files/ConversionFINAL_1.pdf
COCHRAN, S. D., DRESCHER, J., KISMÖDI, E., GIAMI, A., GARCÍA-MORENO, C., ATALLA, E., MARAIS, A., VIEIRA, E. M., & REED, G. M. (2014). Proposed declassification of disease categories related to sexual orientation in the international Statistical Classification of Diseases and Related Health Problems (ICD-11). Bulletin of the World Health Organization, 92, 672–679.
PITOŇÁK, M. „Stanoviska odborných společností jsou jednotná: odmítají ‚léčbu homosexuality‘“, Queergeography.cz [online] – 17/05/2017, [cit. 7. 2. 2020] https://www.queergeography.cz/lgbtq-psychologie/stanoviska-odbornych-spolecnosti/.
Poznámky:
[1] OutRight Action International je nezisková organizace, která bojuje za lidská práva LGBTIQ osob všude na světě. OutRight je jedinou LGBTIQ organizací, která je trvale přítomna v hlavním sídle OSN v New Yorku, zasazující se za pokrok ve vnímání LGBTIQ osob. Celou zprávu v angličtině si můžete přečíst zde: https://outrightinternational.org/reports/global-reach-so-called-conversion-therapy
[2] Cisgenderová identita je genderová identita osob, jejichž společenské projevy maskulinity/mužskosti či femininity/ženskosti jsou ve větší či menší míře ve shodě s biologickými, morfologickými, genetickými a dalšími znaky, které byly pojmenovány jako dvě nejběžnější pohlaví – mužské/samčí a ženské/samičí. Mezi cis-osoby proto zpravidla nezařazujeme transgender, intersex nebo nebinární osoby, jejichž biologické, genetické, morfologické, psychologické a další rysy překračují dvě nejběžnější kategorie „muž“ a „žena“.
[3] Ke klíčovému rozhodnutí o vyškrtnutí „homosexuality“ z MKN-10 došlo o dva roky dříve, 17. května 1990. Proto se někdy oba roky zaměňují, přičemž mezinárodní den proti homofobii a transfobii (IDAHOT) se slaví každoročně právě 17. května.
