Dle studie „Understanding Masculinities: International men and gender equality survey (IMAGES) – Middle East and North Africa“, zpracované ve spolupráci Organizace spojených národů (UN Women) a společnosti Promundo, která se zaměřuje na rovnost pohlaví, je zřejmé, že ženy v arabských společnostech nejsou se svým nerovným společenským postavením spokojeny. Klíčové výsledky výzkumu, kterého se účastnilo více než 10 000 respondentů ve věku 18 až 59 let, ze čtyř převážně muslimských zemí – Egypta, Libanonu, Maroka a Palestiny, představil tento týden britský deník The Guardian.
Studie potvrdila široce rozšířenou představu, že v těchto zemím převažují sexistické postoje. Sexismem zde pak rozumíme nerovné vztahy mezi muži a ženami, zejména pak společenskou a kulturní diskriminaci žen.
Cihlovou barvou jsou označeny státy, ve kterých probíhala studie. Další barevné odlišení států má jen grafický význam.
Z výsledků studie vyplynulo, že se názory mužů a žen v otázkách genderové rovnosti, tedy rovnosti a společenského postavení žen a mužů například na pracovišti, v domácnosti nebo ve veřejném životě, diametrálně liší.
Většina mužů inklinovala k „tradičním“, nerovným názorům na postavení žen, včetně přesvědčení, že ženy nejsou způsobilé být vůdkyněmi, či že by neměly pracovat mimo domácnost. Většina můžu v tomto výzkumu rovněž souhlasila s tvrzením, že je důležitější poskytovat vzdělání chlapcům než dívkám. Ze studie vyplynulo, že jsou to především mladší ženy, které jsou se svým postavením nespokojené.
Ženy vykazovaly, v téměř všech otázkách, progresivnější postoje k rovnosti pohlaví. V Egyptě například více než 90 % mužů souhlasilo s tvrzením, že „muž by měl mít při rozhodování o věcech v domácnosti konečné slovo„, i když 58,5 % žen s tímto tvrzením také souhlasila. Většina egyptských mužů rovněž souhlasila, že „jsou chvíle, kdy si žena zaslouží být zbita„, s tímto tvrzením souhlasila ovšem již jen třetina žen. Na druhou stranu 75 % egyptských žen je přesvědčena, že vdaná žena by měla mít stejné právo pracovat mimo domov, jako jejich manželé, avšak s tímto právem souhlasilo jen 31% egypťanů.
Výzkum hodnotil jednotlivé respondenty na základě stupnice genderové spravedlivosti mužů GEM (Gender Equitable Men), která se pohybuje od 0 (nejméně spravedlivé názory) po 3 (nejspravedlivější). Respondenti z Egypta na stupnici zaznamenali nejnižší skóre a respondenti v Libanonu nejvyšší. Hlavním faktorem, který ovlivňoval názory žen byl věk. Mladší ženy měly progresivnější názory v porovnání se staršími ženami. U mužů různého věku se však jejich postoje výrazně nelišili v Maroku, Palestině ani v Egyptě. Jen mladší Libanonci chovali spravedlivější názory k rovnosti pohlaví než názory mužů starších. I tak ovšem nejmladší a nejprogresivnější skupina mužů z Libanonu (ve věku od 18 do 24 let), obdržela jen mírně vyšší skóre na stupnici GEM (1,74) v porovnání s místní nejstarší a tedy nejméně progresivní skupinou žen (ve věku 50-59 let), které dosáhly hodnoty 1,73.
Dle Garyho Barkera, spoluautora studie a předsedy kampaně pro rovnost Promundo je „potřeba ujít dlouhou cestu, k tomu, aby v arabském regionu byla přijata a podpořena rovnost žen,“ poznamenal rovněž, že „ve všech čtyřech zemích vidíme, že jedním z nejsilnějších činitelů ve vztahu k rovnosti pohlaví je, když muži začnou vykonávat více činností v domácnosti, tedy aktivity jež jsou typicky definovány jako ženské.“ Studie rovněž potvrdila platnost nejdůležitějších faktorů, které ovlivňují postoje k rovnoprávnosti, v tomto případě jak lidé nahlížejí na rovnost pohlaví (genderovou rovnost). Mezi klíčové faktory patří bohatství, úroveň vzdělání a výchova (nastavení poměrů) v širší rodině. Jak muži tak ženy, zaujímali spravedlivější postoje k rovnosti pohlaví s větší pravděpodobností, pokud měly jejich matky vyšší dosažené vzdělání, či pokud jejich otcové byli více zapojení do prací v domácnosti.
Výsledky studie rovněž poukázaly na společenský tlak, kterému jsou v těchto společnostech vystaveni muži. Mezi hlavní stresy, které například působí na muže patří obavy o nalezení placené práce, či hanba ze strany rodiny způsobená nedostatečně vysokým příjmem.
